Putinova válka

Válka proti Ukrajině začala dávno před "mírovou operací" na podporu pseudostátních útvarů s bizarními názvy na východě Ukrajiny. Samotná hrozba invaze a z Ruska podporované občanské války na východě země měla účinky srovnatelné s válečným konfliktem: vyžadovala značné finanční prostředky, zdražovala ukrajinský státní dluh, navíc ještě spolehlivě odrazovala potenciální zahraniční investory.

Toto vše samozřejmě nezačalo v posledních dnech nebo týdnech. Před rokem 2014 Ukrajina věnovala na obranu kolem 1,6 procenta svého hrubého domácího produktu. To je částka, která je srovnatelná například s Itálií. Odpovídala by situaci země, které nehrozí akutní vojenské nebezpečí a která ani nechce představovat podobné nebezpečí pro sousední země. Kromě toho, ukrajinská ekonomika byla poměrně slabá, takže celkové vojenské výdaje byly dosti skromné i v absolutním vyjádření.

Rok 2014 všechno změnil. Ruská invaze, anexe Krymu a instalace dvou satelitních pseudostátních útvarů na východě země znamenala pro Kyjev drsné probuzení. Výdaje na obranu od to doby obvykle přesahují 3 procenta HDP, v roce 2020 to bylo dokonce 4,13 procenta.

Ruské vojenské výdaje naproti tomu od Putinova nástupu k moci nepoklesly pod 3 procenta HDP s maximem v roce 2016, kdy dosáhly 5,43 procent HDP. Poslední údaj (2020) hovoří o 4,26 procentech. Zde je nutno podotknout, že jde o spodní odhad, neboť oficiálně vykazované výdaje na zbrojení Ruské federace jsou pravděpodobně nižší než skutečné.

Dodatečné prostředky, které Ukrajina od roku 2014 vynakládá na armádu, by samozřejmě bylo možné použít pro jiné účely: budování tolik potřebné infrastruktury, školství, zdravotnictví, atd. Už jen toto závaží na krku poškozuje hospodářství této země.

Dále jsou tu náklady na státní dluh. Jeho výše přesahuje 60 procent HDP, podle jiných zdrojů jen 54 procent. Před rokem 2014 dluh činil kolem 40 procent HDP, podle jiných zdrojů dokonce méně než 30 procent. Oněch 60 procent stále vypadá jako přijatelná hladina, avšak nesmíme zapomenout, že Ukrajina neplatí úrokové sazby, na které jsme zvyklí ve vyspělejších ekonomikách.

Základní sazba stanovenou Národní bankou Ukrajiny činí 10 procent. (Před rokem 2014 to bylo 7 procent, maximální hodnota 30 procent dosažena v roce 2015.) Výnos tříletého dluhopisu představuje 16 procent ročně, desetiletý dluhopis teoreticky nese něco kolem 22 procent. Proč teoreticky? Protože ukrajinský finanční trh je natolik nelikvidní, že tržní výnos dluhopisu nelze určit. I finanční trh se stal obětí ruské hybridní války – a nejde o bezvýznamnou oběť. Nefunkční finanční trh má závažné dopady na hospodářskou sílu a stabilitu a na schopnost vést válku, jak o tom vypovídají stovky let zkušeností. I Sovětský svaz koneckonců prohrál studenou válku mimo jiné i kvůli nefungujícímu (či spíše neexistujícímu) finančnímu trhu.

Politická stabilita a fungování finančního trhu jsou navíc dva základní předpoklady pro vstup zahraničních investorů do země. Ukrajina zoufale postrádá zahraniční investice. Zde je třeba v zájmu objektivity konstatovat, že Ukrajina si za to z velké části může sama, neboť kritickou éru 90. let promarnili její oligarchové dělením zbytků státního majetku a vzájemnými klanovými spory. V době, kdy Češi, Poláci, Maďaři a Rumuni reformovali své ekonomiky a snažili se lákat mezinárodní kapitál, ukrajinské mocenské špičky se chovaly jako horda nájezdníků na dobytém území. Dodnes je to znát.

Ale nechme minulost minulostí. Mezinárodní investoři se vždy rozhodují podle elementární politické stability (což je problém) a podle rizikové přirážky dané země odvozené od výnosů státních dluhopisů na finančním trhu (což je rovněž problém). Moskva navíc může účinně a prakticky časově neomezeně udržovat Ukrajinu v nestabilitě, čímž efektivně sníží potenciál jejího hospodářského růstu. Proti tomuto typu ekonomické hybridní války se těžko najde obrana. Nejistota může trvat tak dlouho, jak jen si Putin bude přát - a jak je zřejmé po 21. únoru 2022, Putin může intenzitu války libovolně stupňovat.

Z uvedeného může vyplývat, že ruský prezident je cosi jako zlý génius z Jamese Bonda. Ale Putin není génius. Prakticky všechny neduhy ukrajinské ekonomiky sužují i Rusko, byť v menší míře. Putin měl přes dvacet let, aby ruské ekonomice poskytl právní základ, seriózní finanční trh, aby vybudoval příznivé podnikatelské prostředí a využil výhod své země: zejména stále ještě dobrého školství a technicky vzdělané populace. Výsledek? Žalostný. Putin promrhal svůj čas. Bez ropy, plynu a dalších surovin by ruská ekonomika byla ještě v horším stavu než ukrajinská.

Rusku se nedaří exportovat ani tradiční výrobky (např. automobily) ani produkty vysokých technologií – srovnejme jeho situaci s Čínou, která od roku 2000 učinila obrovský pokrok. V roce 2000, kdy se Putin dostal k moci, Rusko mělo o 84 procent vyšší HDP per capita než Čína. O dvacet let později se ekonomická výkonnost obou zemí v přepočtu na obyvatele srovnala. Zatímco Čína budovala, investovala a věnovala se výzkumu a vývoji, Putin si hrál na vojáčky a snil o obnovení zašlé slávy. Která strategie vyšla lépe, je zřejmé z grafu uvedeného pod článkem.

Nejznámější ruskou exportní komoditou je nyní mezinárodní nestabilita. Tím ale Rusko poškozuje samo sebe. Vážně si někdo může myslet, že jde o geniální strategii?

Hrubý národní důchod (Gross National Income) v běžných dolarech: USA, Čína a Rusko

psáno pro Lidové noviny (mírně rozšířená verze)