Search
  • Pavel Kohout

Putinovo zázračné hospodářství

Ruský prezident Putin nedávno prohlásil, že „nezaměstnanost v Rusku se podařilo snížit na historicky nejnižší úroveň a inflace aktuálně klesla na nulu.” Hotový zázrak. Nicméně o pár řádek dále je tento údaj poněkud korigován: „Inflaci se podařilo zkrotit. Její roční míra k 27. květnu činila 17,4 procenta. Ale od druhé poloviny května se růst cen zastavil. Nyní je inflace na nule.“


Podle Putina je tedy inflace na nule za druhou polovinu května, což budí otázky ohledně zdroje dat. Žádný statistický úřad na světě nepublikuje údaje o inflaci častěji než jednou měsíčně. Pokud jde o o zmíněných 17,4 procenta, na serveru Ruské centrální banky (www.cbr.ru) se můžeme dočíst, že podobné číslo (17,0 procenta) představuje odhad analytiků ohledně inflace za rok 2022. Zároveň se dozvíme, že podle výzkumů veřejného mínění ruské domácnosti vnímají růst cen na úrovni 25 procent meziročně. To ale nepřekvapí: v každé ekonomice je železným pravidlem, že spotřebitelské vnímání inflace je vyšší než naměřené hodnoty. Platí to již od samotných počátků sledování indexu spotřebitelských cen někdy před sto lety.


Zdroj: Angus Maddison


Ruský prezident dále zdůraznil, že míra nezaměstnanosti v Rusku se v dubnu nacházela na 4 procentech, nejnižší hodnotě po celou dobu pozorování. Hezké číslo, ale jde o dubnový údaj. Podle analytických odhadů rovněž publikovaných Ruskou centrální bankou má míra nezaměstnanosti koncem roku 2022 dosáhnout hodnoty 6,5 procenta.


Věnujeme-li pozornost dalším údajům publikovaných Ruskou centrální bankou, vidíme něco jiného než hospodářský zázrak. Analytici dodávající odhady hospodářského růstu zlepšili svá očekávání pro rok 2022 na pokles HDP v hodnotě „pouhých“ 7,5 procenta (před měsícem 9,2 procenta). V roce 2023 se očekává nulový hospodářský růst; zde se odhad nemění.


Hospodářský pokles je cenou za invazi na Ukrajinu. Občas slýcháme názory, že válka Rusku pomáhá, neboť díky vysokým cenám surovin rostou tržby, zejména za plyn. Ekonomové dotazovaní centrální bankou to však vidí jinak. Podle nich objem tržeb za ruský export poklesne během roku 2022 přibližně o desetinu ve srovnání s loňským rokem (na 500 miliard dolarů). Objem dovozů však má poklesnout více než o čtvrtinu, na 280 miliard dolarů: důsledek sankcí.


Pokud vám kladná obchodní bilance připadá jako velká výhra, hluboce se mýlíte. Rusko nutně potřebuje dovážet západní zboží, zejména technologie. Doby Sovětského svazu, kdy ruská ekonomika dokázala vyrobit téměř vše – byť v zastaralém provedení a v nevalné kvalitě – dávno minuly. Nynější Rusko je integrováno do světového hospodářství mnohem více, než by se Putinovi líbilo, což se odráží i na jeho závislosti na zahraničí. Svět by se v nejhorším případě obešel bez ruských surovin, byť s velkými potížemi. Ruská ekonomika by však nemohla existovat bez dovozů strojního vybavení, součástek a materiálů. Rusko není schopno vyrábět použitelné počítače. Pokud jde o čipy, jeho výrobní kapacity jsou zanedbatelné a prakticky je nelze rozšířit.


Historická vsuvka: bez dovozu západních technologií se Rusko neobešlo nikdy. Již za cara probíhala modernizace za účasti mezinárodního kapitálu a dovezených technologií. Stalinova industrializace probíhala s použitím amerických technologií a za přímé účasti amerických inženýrů a kvalifikovaných dělníků. Ruské kosmické rakety jsou dodnes založeny na upravených motorech z německých V-2. Rovněž první sovětské tryskové motory vycházely z německé konstrukce s použitím britských materiálů (jejichž technologii Britové velkoryse dodali těsně po válce, neboť ze setrvačnosti ještě nějakou dobu vnímali SSSR jako spojence).


Sankce proti Rusku jsou velmi účinné, třebaže kremelští propagandisté tvrdí opak. Stačí se podívat na efekt údajně symbolických sankcí po roce 2014: ruské hospodářství od té doby stagnuje (v dolarovém vyjádření; v rublových hodnotách chabě roste). Západ by mohl Rusko porazit čistě jen prostřednictvím zákazu vývozu technologií, stačí jen chtít. Bez západních technologií se v Rusku časem zastaví všechny druhy dopravy. Přestanou fungovat těžební zařízení i průmyslová výroba. Počítačové systémy zastarají. Ani Čína by nebyla schopna tyto sankce kompenzovat. (Ale Číně vyhovuje slabé Rusko jako zdroj surovin a potenciálně i území pro kolonizaci.)


A posilující kurs rublu, údajný důkaz ruské ekonomické síly? Ten je zčásti způsoben nuceným poklesem dovozu, zčásti téměř kompletní absencí likvidity na devizových trzích. S nekonvertibilním rublem se obchoduje nepatrně a jeho kurs je prakticky úředně stanovený. Žádná země však nevyhrála ekonomickou válku tím, že manipulovala svoji měnu.


Kdyby Putin chtěl, Rusko by dnes mohlo být prosperující a respektovanou zemí. Jenomže on nechce. Touha rozšířit území impéria je silnější.



psáno pro Lidové noviny

173 views0 comments

Recent Posts

See All