Search
  • Pavel Kohout

Zlo s lidskou tváří

Četli jste někdy něco od Goebbelse? Ano, od toho nacistického propagandisty. Nečetli? Ale možná byste měli. Proč? Z preventivních důvodů. Kvůli zvýšení odolnosti vůči propagandě zla.


Ano, jistě jste přesvědčeni, že jste vzdělaní lidé s kritickým myšlením a že jste schopni rozlišit dobro od zla. Zajisté máte pravdu, jinak byste nebyli na této stránce. Jenomže rozlišit dobro od zla občas není tak jednoduché ani pro moudré a zkušené.


Musím přiznat, že jsem sám byl překvapen, když jsem četl projev Josefa Goebbelse k českým intelektuálům dne 11. září 1940. Máme v podvědomí zakořeněno, že nacisté byli nelítostní vrazi přesvědčení o své rasové nadřazenosti a o tom, že ostatní národy jim mají sloužit nebo být vyhlazeny. Tak to i skutečně bylo, jenomže nacisté dokázali toto zlo skrývat a maskovat. Tak dovedně, že občas vypadalo jako dobro. A Goebbles byl v tomto směru mistr nad mistry.


Výrok „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ je hrubě nelichotivý vůči jeho demagogickému umění. Ve své řeči vůči Čechům Goebbels vlastně nelže – alespoň ne na první pohled. Hovoří o přátelství mezi národy; o technickém pokroku; o zastaralosti národních hranic a malých evropských států. Války mezi evropskými národy jsou podle Goebbelse pouhé „rodinné rozmíšky“.

Goebbels vystupuje jako mistr empatie. Je mu jasné, že Čechy v roce 1940 stále ještě bolí Mnichov a zřízení Protektorátu. Hovoří proto zhruba takto: ano, je mi jasné, že tato změna byla pro vás těžká, ale my Němci jsme sjednocování naší země také neprožili úplně snadno. Nyní máme sjednocené Německo a vidíme, že to bylo správné. Zanedlouho bude sjednocena i celá Evropa a uvidíte, že to bude správné. Chcete-li, máte šanci stát se součástí velkého, mocného celku. Němci, Češi a další národy budou přáteli. Čekají nás velké úkoly, jednou budete hrdi, že jste byli přitom!


Goebbels raději slibuje a lichotí, než aby hrozil. Ví, že poražené Čechy získá na svoji stranu tak, že s nimi bude hovořit jako se sobě rovnými. Samozřejmě, všem je jasné, kdo je pán a kdo je poražený, ale ti poražení mají mnohem lepší pocit a jsou ochotnější ke spolupráci, když pán alespoň předstírá respekt.


Výhrůžka, která je nezbytná, je podána jako malá hořká pilulka zabalená do cukrové vaty: Jste inteligentní lidé, jistě chápete, že je lepší být s Německem zadobře. Koneckonců, viděli jste vybombardovaný Rotterdam, že ano.


Do svého deníku si Goebbels napsal: „Moje řeč k Čechům měla obrovský úspěch. Zcela změnila jejich postoj. Ani já sám jsem to nečekal.“


Přečtěte si sami úspěšný projev ďábla v lidské podobě a uvažte, zdali v současné době k vám někdo vlídně nepromlouvá podobným způsobem.



Evropa, která přijde


Vítám příležitost promluvit si s Vámi o řadě otázek, o nichž je podle mého názoru třeba otevřeně diskutovat, mají-li se zlepšit vztahy mezi Říší a Protektorátem. Domnívám se, že je nutné tak učinit nyní, navzdory válce. Obávám se, že až válka skončí, nebudeme moci o těchto otázkách diskutovat tak klidně jako nyní.


Jako inteligentní lidé víte, že se nyní odehrávají největší události v dějinách Evropy. Jsem o tom pevně přesvědčen - jak by tomu mohlo být jinak! - že se věci obrátí v náš prospěch.


Až Anglie padne, budeme mít možnost reorganizovat Evropu způsobem, který odpovídá sociálním, ekonomickým a technickým možnostem dvacátého století.


Podobným procesem prošla zhruba před sto lety naše Německá říše. Byla rozštěpena na větší a menší celky, stejně jako je dnes rozdělena Evropa. Tento soubor malých států mohl existovat, dokud byl dopravní systém takový, že cesta z jednoho malého knížectví do druhého trvala značně dlouho. S vynálezem parního stroje se však tato situace stala neudržitelnou. Před rozvojem železnice potřeboval člověk k cestě z jednoho místa na druhé 24 hodin, později už to byly jen tři nebo čtyři hodiny. Před parním strojem mohl člověk cestovat 24 hodin, než dosáhl celní hranice, ale i nejfanatičtější zastánci federalismu jej považovali za neúnosný, jakmile cesta trvala pět hodin, pak tři, pak dvě a nakonec jen půl hodiny.


V Říši tehdy existovaly i síly, které se pokoušely situaci napravit vyjednáváním. Dějiny ukázaly, že jejich cesta byla falešná, a to poměrně jednoduchým způsobem. Historie se řídí tvrdšími zákony, než jaké obvykle panují u jednacího stolu. Jistě si vzpomenete na Bismarckova slova z oněch let. Řekl, že k německé jednotě nedojde prostřednictvím řečí a rozhodnutí, ale krví a železem. Tehdy to působilo kontroverzně, ale historie prokázala správnost tohoto tvrzení. Jednota Říše byla nastolena prostřednictvím bojů. Bylo potlačeno velké množství zvláštností jednotlivých oblastí spolu s jejich předsudky, úzkoprsostí a omezenými obzory. Ty musely být překonány, protože jinak by Říše nebyla schopna konkurovat ostatním mocnostem v Evropě. Naše sjednocení bylo základem naší schopnosti tyto problémy překonat.


Samozřejmě se našli Bavoři, Sasové, Würtemberčané nebo lidé z Bádenska či Schaumberg-Lippe, kteří byli z vývoje nešťastní, ale nakonec jejich předsudky zmizely a jejich pozornost se obrátila k vyššímu cíli, k nové Říši.


Bavor samozřejmě zůstal Bavorákem, Sas Sasem, Prus Prusem. Viděli však dál než ke svému provinčnímu původu, k většímu společenství, a v průběhu desetiletí poznali, že prostřednictvím společenství lze vyřešit celou řadu hospodářských, finančních, zahraničních a vojenských problémů.


Velikost Říše byla výsledkem tohoto procesu - procesu, který se nám dnes zdá samozřejmý, ale který tehdy mnozí někteří nedokázali nebo nechtěli pochopit. Byli zajatci svých předsudků a chyběla jim síla překonat je a představit si lepší svět. Jen někteří dokázali dohlédnout dál než za hranice svého věku.


Železnice už není nejmodernějším způsobem dopravy, nahradilo ji letadlo. Moderní letadlo urazí za hodinu nebo hodinu a půl vzdálenost, na kterou vlak potřebuje dvanáct hodin. Technika sblížila nejen kmeny, ale i národy blíže, než si bylo možné v minulosti vůbec představit. Dříve člověk potřeboval 24 hodin, aby mohl prostřednictvím novin předat informaci z Berlína do Prahy. Dnes stačí vteřina. Když člověk stojí před tímto mikrofonem, může být současně slyšet v Praze, na Slovensku, ve Varšavě, v Bruselu i v Haagu. Kdysi jsem potřeboval dvanáct hodin na cestu vlakem z Berlína do Prahy. Nyní mohu letět za hodinu. Technika opět sblížila lidi. Určitě není náhoda, že se tato technologie vyvinula teprve nedávno. Počet obyvatel Evropy vzrostl, což ji postavilo před zcela nové problémy v zemědělství, hospodářství, finančnictví a armádě. A také kontinenty se v důsledku nových technologií sblížily. Evropané si stále více uvědomují, že naše různice jsou jen rodinnými hádkami, pokud je poměříme s obrovskými problémy, které musí řešit kontinenty.


Jsem přesvědčen, že stejně jako se my s jistým pobavením díváme na úzkoprsé konflikty mezi německými provinciemi ve 40. a 50. letech 19. století, budou se naši potomci za padesát let s podobným pobavením dívat na to, co se dnes v Evropě děje. Na „dramatické boje mezi národy“ malých evropských států budou [naši potomci] pohlížet jako na rodinné hádky. Jsem přesvědčen, že za padesát let už nebudeme uvažovat v kategoriích národů, ale kontinentů, a že se Evropy budou týkat zcela jiné a možná mnohem větší problémy.


Nemyslete si, že když zavádíme v Evropě určitý řád, děláme to proto, abychom poškodili jednotlivé národy. Svobodu jednotlivých zemí je třeba uvést do souladu s podmínkami současnosti a s prostými otázkami praktičnosti. Stejně jako jeden člen rodiny nemá právo rušit klid všech ostatních, nemá ani jednotlivý národ právo odporovat vyššímu řádu.


Nikdy jsme neměli v úmyslu prosazovat tento proces uspořádání nebo změny uspořádání silou. Ačkoli jsme Němci, nechceme poškodit hospodářské, kulturní nebo sociální charakteristiky Bavorů nebo Sasů. Není v našem zájmu poškodit ani ty, které mají například Češi. Oba národy si však musí navzájem rozumět. Musíme být buď přáteli, nebo nepřáteli. Jak věřím, že z historie dobře víte, Němci mohou být strašnými nepřáteli, nebo dobrými přáteli. Můžeme podat ruku příteli a spolupracovat s ním. Můžeme však i zničit svého nepřítele.


Národy, které se k tomuto procesu uspořádání připojily nebo připojí, se musí rozhodnout, zda se ho budou účastnit celým srdcem a loajálně, nebo zda se mu budou bránit. To však na skutečnosti nic nezmění. Můžete si být jisti, že jakmile mocnosti Osy porazí Anglii, nedopustí v reorganizované Evropě zásadní politické, hospodářské ani sociální změny. Pokud tomu nezabrání Anglie, nezabrání tomu ani český národ. Pokud jste pochopili nedávné dějiny, víte, že dnešní politicko-mocenskou situaci nelze změnit a ani ji nezměníte.


Proto, pánové, mluvím realisticky, bez odvolávání se na sentiment. Je úplně jedno, jestli se vám to líbí nebo ne. Ať už tomu tleskáte, nebo ne, fakta zůstávají stejná. Domnívám se, že když člověk nemůže změnit situaci a musí kvůli ní přijmout určité nevýhody, bylo by hloupé nepřijmout i její výhody. Protože jste se stali součástí Říše, nechápu, proč by se Češi měli raději postavit proti Říši, než aby přijali její výhody.


Museli jste přijmout řadu politických změn. Vím, že nebyly příjemné. Nikdo to neví lépe než já. Vím, že jste se museli vzdát věcí, které vás v minulosti těšily, a vím, že člověk se takové situaci nepřizpůsobí ze dne na den. Jsou určité záležitosti, které jsou mnohem nepříjemnější, než se z pohledu Říše zdají.


Nicméně: Pokud musíte přijmout nevýhody, věřím, že byste měli přijmout i výhody. Dovolte mi uvést příklad.


V roce 1933 jsme čelili židovské otázce. Všichni ve světě věděli, že jsme proti Židům. Objevili jsme nevýhody antisemitismu, ale získali jsme také výhody. Museli jsme se smířit s tím, že jsme byli pomlouváni a napadáni po celém světě. Získali jsme také výhody - totiž vyloučení Židů z divadla, filmu, veřejného života a vlády. Když jsme byli později napadáni jako nepřátelé Židů, mohli jsme alespoň říci: Stálo to za to. Něco jsme za to dostali.


Vy jste, pánové, měli možnost navštívit Říši. Než jsem k vám promluvil, ujistil jsem se, že jste tak učinili. Viděli jste Říši uprostřed války a budete si moci představit, jak bude vypadat v míru. Naše velká Říše a Itálie budou stát v čele Evropy. To se stane. Na tom se nedá nic změnit. Pro vás to znamená, že jste součástí velké Říše, která dá Evropě nový řád. Ukončí situaci, která lidi zjevně nemůže uspokojit. Chystáme se na reformní dílo, které, jak jsem si jist, bude významnou kapitolou evropských dějin. Dovedete si představit význam Říše po válce?


Víte, že jsme vynaložili značné úsilí nejen v politice, ale také v kulturní a hospodářské oblasti. Víte, že chceme, aby se lidé k těmto opatřením a jejich výsledkům připojili. Dovolte mi uvést příklad: Dříve měly německé filmy 86 milionů diváků. V budoucnu bude diváků mnohem více. Je na vás, zda se chcete zapojit, nebo zůstat stranou. Můžete si být jisti, že v tom druhém případě máme způsoby a prostředky, jak české filmy eliminovat. My to ale udělat nechceme. Byli bychom raději, kdybyste se k nám přidali. Nechceme ani potlačovat váš kulturní život. Naopak, chceme živou kulturní výměnu. Ta se však může uskutečnit pouze na základě loajality. Musíte přijmout současnou situaci, aniž byste si nechávali otevřená zadní vrátka a mysleli si, že když se něco pokazí, budete mít cestu ven.


Vezměme si jako příklad dějiny národně socialistického hnutí. Někteří členové naší strany nosí zvláštní odznak se zlatým věncem. Znamená to: „Byl jsem národním socialistou, když to ještě nebylo výhodné. Bojoval jsem za toto hnutí dříve, než se dostalo k moci.“ Podporovali hnutí v době, kdy jeho vítězství nebylo vůbec jisté. Podporovat věc, když už zvítězila, nevyžaduje žádnou velkou inteligenci. Pokud však, pánové, oznámíte svou věrnost ještě předtím, než je vítězství dosaženo, dodáte nám plnou důvěru ve svou věrnost.


Domnívám se, že se touto záležitostí musíte zabývat. Sám jsem udělal totéž. V poslední době jsem přečetl dost českých knih a viděl dost českých filmů. Četl jsem řadu zpráv o českých kulturních aktivitách. Je mi opravdu líto, že většinu produktů vašeho kulturního života nemohu Němcům doporučit. Věci se musí nejprve vyčistit. Chtěl bych například, aby Němci viděli řadu českých filmů. Chcete se spokojit s českým trhem, nebo byste chtěl, aby se vaše filmy promítaly v celé Říši? Nenaplňuje vás to hrdostí, když jedete do Hamburku a řeknete: "To je můj přístav"? Nechtěli byste se podívat na německou flotilu a říct: "To je flotila, která nás chrání," nebo se podívat na hrdinnou německou armádu a říci: "To je armáda, která chrání i náš lid železnou silou"? Myslím, že je to přínosnější než říkat: "No dobře, asi musíme jít s vámi!", ale jen polovičatě.


Vy i český národ se budete muset rozhodnout. Neříkejte mi, že český lid chce to či ono. Myslím, že o vedení něco vím. Lid myslí tak, jak ho to naučí jeho inteligence. Má představy svých intelektuálních vůdců. Je vaší intelektuální povinností, abyste českému lidu objasnil, jak se má rozhodnout. Neměl byste jim říci, že český lid si vybral správnou stranu? Viděli jste Rotterdam. To by vám mělo umožnit správně zhodnotit rozhodnutí vašeho prezidenta [přijmout německou okupaci].


Nikdo by neměl říkat: „No, možná se tomu dalo předejít.“ My nejednáme podle rozmaru. I my jsme služebníky osudu a nemůžeme jednat jinak, než jednáme. Jsme pouze nástroji dějin. Člověk by neměl říkat: „Nebýt národních socialistů, byl by v Evropě mír“. Ne, byli by tu jiní, kteří by jednali místo nás. Když dozraje čas, věci se musí stát, stejně jako jablko padá ze stromu, když je zralé. Osud nemůžeme zastavit, převalil by se přímo přes nás.


Jinými slovy, máte na vybranou, abyste svým lidem tyto skutečnosti objasnili, abyste jim poskytli širší perspektivu, než jakou měli dříve. Věřím, že když se ohlédnete za dosavadním vývojem války, dojdete k závěru: „Vybrali jsme si tu lepší stranu. Věci nemohly pokračovat tak, jak byly. To by bylo možné jen tehdy, kdybychom udrželi Německo dole, což je nemyslitelné.“


Dnes máte možnost přijmout všechny výhody, které Německá říše nabízí. Máte naši ochranu. Nikdo na vás nemůže zaútočit. Máte možnost vyprávět celému Německu o svých přednostech. Máte možnost posílat do Německa svou hudbu, své filmy, svou literaturu, svůj tisk, svůj rozhlas. Víte, že německý národ má o kulturu velký zájem. To nemůžeme a nechceme změnit. Nejsme diktátoři, ale spíše nástroje vůle našeho lidu.


Jak jsem řekl, nabízíme vám spolupráci. Nabídl jsem vám zde základ pro porozumění. Nežádáme od vás nic nečestného, ani to, abyste se stali prospěcháři, lokaji nebo čímkoli podobným.


Z dlouhodobého hlediska něco takového nepřináší žádné výhody. Nemyslím si však, že žádáme příliš mnoho, abychom v tomto dramatickém okamžiku evropských dějin, který povede k novým formám lidského společenství, dospěli k porozumění o těchto záležitostech, abychom si udělali jasno a rozhodli se, zda budeme přáteli, nebo nepřáteli.


Chceme vědět, zda jsme přáteli nebo nepřáteli inteligence jiného národa. V posledních několika letech jsme prokázali, že jsme schopni být nepřáteli. Pokud projevíte pozitivní a aktivní loajalitu, uvidíte, jakými přáteli můžeme být. Výsledkem bude přátelství mezi německým a českým národem.


Mým dnešním úkolem bylo vám to objasnit. Věřím, že bychom mohli spolupracovat a že budeme spolupracovat. Jsem pevně přesvědčen, že budete-li ochotni projevit loajalitu, prokážete nám i svému českému národu velkou službu. Nelze se řídit tím, co se dnes říká. Průměrný člověk nevidí příliš daleko. Úkolem inteligence je pomoci mu vidět dál, pomoci mu představit si věci, které budou. Úkolem inteligence je otevírat cestu k nadcházejícím událostem, ne být slepými služebníky přítomnosti.


Vyzývám vás proto, abyste o těchto věcech hovořil s českým lidem. Kdybychom to udělali my, Češi by nám nevěřili. Jsme národní socialisté a mohli by si myslet, že mluvíme egoisticky, i když naším jediným cílem je navázat jasné vztahy mezi dvěma národy, které spolu musí vycházet. Vy žijete tam, my žijeme tady. Současnou situaci by mohla změnit jen obrovská přírodní katastrofa, která by zničila naše národy. Protože to není pravděpodobné, budeme spolu muset vycházet. Na tom, zda se máme rádi, nebo ne, nezáleží. Podstatné je, že chceme dát milionům Evropanů společný základ a společný ideál. Anglie se tomuto ideálu dosud bránila. Anglie se snažila udržet Evropu v nepořádku, protože to považovala za nejlepší obranu své ostrovní existence. Ale padá pod obrovskými údery naší armády. Jakmile padne, budeme mít šanci nastolit v Evropě mír. Jste srdečně zváni, abyste se k nám připojili.


1,310 views0 comments

Recent Posts

See All