Search
  • Pavel Kohout

Ekonomické souvislosti ruské invaze

Tento rozhovor v písemné formě doplňuje tento rozhovor na YouTube.



Má vůbec Rusko aktuálně ekonomicky na to vést delší válku?

Rusko samozřejmě může vést i delší válku, otázkou je, jaké náklady by to obnášelo. Poslední dlouhá válka, což byla invaze do Afghánistánu, přispěla k ekonomickému pádu Sovětského svazu. Ruské ztráty na Ukrajině jsou během necelých tří měsíců již srovnatelné se ztrátami v Afghánistánu během mnohaletého konfliktu. To je velmi varovné. Kromě toho Ukrajina postupně sílí díky západním dodávkám a bojovým zkušenostem, zatímco Rusové ztratili velkou část své nejlepší výzbroje a jejich průmysl na to zřejmě nedokáže včas reagovat.


Pokud jde o ekonomickou stránku věci, pokles ruského hospodářství za rok 2022 se odhaduje na 8 až 15 procent. Mimochodem, Rusko se tak stane chudší než Čína, ačkoli na začátku Putinovy éry bylo Rusko v přepočtu per capita téměř dvakrát bohatší. Rusku hrozí, že se stane přívěskem čínské ekonomiky.



A co sankce proti Rusku? Mají vůbec nějaký efekt? Ruský rubl přece posiluje.


Rubl posiluje ze dvou důvodů. Především, od začátku března rubl není konvertibilní měna, což se projevuje na objemu devizových obchodů. Následující obrázek to ilustruje výmluvně.


Dále, v ruských bankách jsou obrovské rozdíl mezi cenami dolaru v rublech a nebývale vysoké obchodní rozpětí. To svědčí o skutečnosti, že devizový a valutový trh je těžce postižen. Pokud jste Rus a chcete proměnit větší částku v rublech do dolarů, máte problém. Buď nevýhodný, netržní kurs ve směnárně anebo ještě méně výhodný kurs na černém trhu.


Kromě toho, statistiky ukazují prudký nárůst ruské obchodní bilance. Naivní pozorovatel by to vykládal jako úspěch Ruska. Příčinou (kromě růstu cen komodit) je ovšem kolaps dovozů do Ruské federace, který má za následek nedostatek zahraničního spotřebního zboží, ale hlavně nedostatek součástek důležitých pro průmysl. Toto vše se projeví na poklesu životní úrovně v Rusku, na růstu indexu cen výrobců a na ruském hospodářském růstu. V neposlední řadě to dopadne i na ruský zbrojní průmysl.


Nevyčerpají se spojenci?

Spojenci mají celkově asi 26 krát větší ekonomickou sílu než Rusko, ale mají velký handicap v podobě zadlužení. Ten by ale byl překonatelný, pokud na straně Západu bude odhodlání tento konflikt vyhrát. Odhodlání je klíčový faktor. Západ má obrovské ekonomické zdroje, technologický náskok a vojenskou sílu, ale pokud zpanikaří a ztratí odhodlání – jak se stalo v srpnu 2021 v Afghánistánu –, jsou všechny tyto přednosti k ničemu.

Medveděv před několika dny uvedl, že sankce, které západ uvalil na Rusko, budou mít na celý západ apokalyptické důsledky. Dá se to brát ekonomicky vážně?

Zkušenost ukazuje, že čím silnější slovník kremelští vůdci používají, tím jsou fakticky slabší. Jistě, kdyby došlo ke kompletnímu ukončení obchodu, Západ by to těžce odnesl. Rusko by to ale odneslo ještě hůře, neboť je závislé příjmech z vývozu surovin a na dovozu západních technologií. Také proto Rusko zatím neukončilo dodávky plynu a dalších surovin na Západ: bez těchto příjmů by ruská ekonomika mohla přežít pár týdnů, maximálně měsíců.

Je rozdíl mezi tím, jak vnímají inflaci obyvatelé EU a tím, jak ji vnímají běžní Rusové? Rusové dávají mnohem větší důraz na národní hrdost než na materiální blahobyt – alespoň velká část z nich. Americká armáda vynakládá obrovské částky na zdravotní a sociální pojištění a hlavně na péči o veterány. Ruská armáda je v tomto směru ke svým lidem velmi macešská. Ruští civilisté jsou zvyklí, že čas od času přijde prudký pokles životní úrovně a berou to jako zásah vyšší moci, se kterým nelze nic dělat.


Příklad: Američané a Britové vynakládali velké úsilí, aby postupně zaplatili válečné dluhy z 2. světové války. Stálo to hodně, ale podařilo se. Sovětský svaz naproti tomu „vyřešil“ své dluhy měnovou reformou v roce 1947, kdy lidé přišli o úspory a o celou hodnotu svých válečných dluhopisů. Moskva ví, že její lidé snesou téměř všechno a neváhá to zneužít ve svůj mocenský prospěch.


Ale všechno má své meze. Vzpomínka na 80. léta, kdy jsem chodil na gymnázium. Měli jsme přednášku od nějakého vysoce postaveného důstojníka Československé lidové armády. Řekl zhruba toto: „Američané hodlají postavit systém protiraketové obrany za tisíc miliard dolarů a doufají, že tím Sověty uzbrojí. Ale Rusové jsou schopni se uskrovnit a žít jen o bramborách, zelí a červené řepě, jen aby vyvinuli stejné anebo ještě lepší zbraně.“


Nakonec se ukázalo, že důstojník neměl pravdu: uskrovňování již bylo dost a Rusové chtěli konečně žít lépe. Režim padl, Sovětský svaz se zhroutil. Rusové prožili dost tvrdá 90. léta. A proč je Putin stále tak populární? Protože začátek jeho vlády se kryje s dobou, kdy se ekonomice začalo konečně dařit lépe: díky růstu cen komodit a také proto, že bolestivé ekonomické reformy Jelcinovy vlády konečně zabraly. Ani Putin neprováděl zpočátku špatnou hospodářskou politiku. Zreformoval daňový systém, dal veřejné finance do elementárního pořádku a aspoň částečně stabilizoval měnu.


Pak ale začala převládat jeho neomezená touha po moci a majetku. Nyní existuje riziko, že všechny úspěchy dosažené od roku 2000 přijdou vniveč.

Co by mohla EU dělat lépe?

Domnívám se, že Německo mohlo vystupovat tvrději a francouzský prezident nemusel dělat Putinovi psychoterapeuta a kámoše, kterému se může svěřovat se svými problémy. Rovněž dodávky těžkých zbraní mohly být poskytnuty mnohem rychleji. Zpočátku se ale zdálo, že Rusové překonají úvodní potíže a obsadí Ukrajinu během týdnů. Západ si proto nechtěl Putina příliš pohněvat. Ale s Putinem ani s předchozími kremelskými vládci nešlo jednat po dobrém. To si teď Západ konečně uvědomuje.


Zde bych chtěl ještě speciálně zmínit Velkou Británii, která vzala vážně svůj podpis na Budapešťském memorandu z roku 1994. V rámci tohoto memoranda se Ukrajina vzdala jaderných zbraní s tím, že její integritu a nezávislost budou zaručovat USA, Velká Británie a Rusko. Britové si vzápětí po začátku invaze řekli, že nechtějí opakovat Mnichov – a začali konat svoji smluvní povinnost.

Pomůže Rusku Čína?

Čína sleduje čínské zájmy. Čínským zájmem je, aby Rusko zůstalo spojencem Pekingu, ale aby nebylo zbytečně silné. Peking potřebuje Rusko jako surovinovou základnu, ale nikoli jako supervelmoc, se kterou by se měl dělit o vliv ve světě.


Proto Čína podporuje Rusko spíše slovně než skutky. V poslední době, v kontextu ruských vojenských neúspěchů, dokonce zaznívají z Číny velmi kritické hlasy. Pragmatický Peking si totiž nechce znepřátelit Západ, který je pro Čínu ještě důležitější jako trh a jako zdroj technologií. Přímá vojenská pomoc je tedy mimo hru. Nepřímá pomoc se může odehrávat za podmínek, které budou výhodné pro Čínu. Ta vnímá Rusko jako zdroj surovin a také jako možný cíl nevojenské expanze. Číňané sledují politiku postupného, nenásilného budování pozic. Svůj vliv si kupují investicemi spíše než zbraněmi. Kupují podniky, půdu, usazují se v cílové zemi. Prosperující a vojensky silné Rusko není v čínském zájmu. V čínském zájmu je, aby Rusko vstřícně přijímalo čínské investory a kolonisty.


Mimochodem, Kazachstán, země politicky blízká Rusku, na rovinu odmítla vojenskou pomoc, a to i přesto, že kazachstánský prezident dluží Putinovi protislužbu za potlačení násilného povstání v lednu 2022. A dokonce i Bělorusko dává postupně od invaze ruce pryč.


Očekáváš, že EU bude po válce prosperovat?


Pokud klesnou ceny komodit po ukončení války – což lze čekat – pak se přinejmenším zmírní nepříjemné inflační tlaky. To by byla dobrá zpráva. Ukrajina určitě nabídne možnost rozsáhlých investic, počínaje infrastrukturou a konče vysokými technologiemi. Ukazuje se, že v odvětví IT je Ukrajina překvapivě vyspělá. Systém řízení dělostřelecké palby vyvinutý firmou GIS Art ze Lvova je momentálně zřejmě nejlepší na světě. Díky němu (a také díky moderním západním kanónům a díky síti StarLink Elona Muska) byl ruský postup na východě ochromen a ukrajinská armáda dokonce přešla do protiofenzívy.


Vstup Ukrajiny do EU zatím není na pořadu dne, ale jednou k němu pravděpodobně dojde. Pak se Česko a patrně i Slovenskou stanou čistými plátci do unijního rozpočtu, což se mnoha příjemcům dotací nebude líbit. Ale rozšíření společného trhu by za to podle mého názoru stálo. Nehledě na to, že východní křídlo EU by tak získalo značnou politickou váhu.


183 views0 comments

Recent Posts

See All