Koncem února 1945 již nebylo pochyb, že nacistické Německo směřuje k porážce. Muselo to být jasné i Josefu Goebbelsovi. Ten se v článku Rok 2000 (Das Jahr 2000) pokusil předpovědět budoucnost Evropy a světa po možné porážce Německa. Článek publikovaný 25. února 1945 byl možná zoufalým vzkazem Britům a Američanům, aby ukončili své spojenectví se Stalinem – jinak to prý s nimi dopadne tuze špatně.
Článek jsem přeložil doslovně a doprovodil komentáři. Fotografie jsou pouze ilustrační.
Josef Goebbels: Rok 2000
Tři nepřátelští váleční vůdci podle amerických zdrojů souhlasili na Jaltské konferenci s Rooseveltovým návrhem okupačního programu, který má zničit a vyhladit německý národ až do roku 2000. Je třeba připustit poněkud velkolepou povahu tohoto návrhu. Připomíná mrakodrapy v New Yorku, které se tyčí vysoko do nebe a jejichž horní patra se kymácejí ve větru. Jak bude svět vypadat v roce 2000? Stalin, Churchill a Roosevelt to určili, alespoň pokud jde o německý národ. Lze však pochybovat o tom, zda oni i my budeme jednat předpovězeným způsobem.
„Zničit a vyhladit německý národ až do roku 2000“ – v tomto bodě Goebbels lže, ale to byla koneckonců jeho profese. Nic takového se na Jaltské konferenci neprobíralo.
Nikdo nedokáže předpovědět vzdálenou budoucnost, ale existují některé skutečnosti a možnosti, které jsou v nadcházejících padesáti letech jasné. Například nikdo ze tří nepřátelských státníků, kteří tento geniální plán vypracovali, už nebude naživu, Anglie bude mít nanejvýš 20 milionů obyvatel, děti našich dětí budou mít děti a události této války zapadnou do mýtů.
Hned v první netriviální předpovědi (počet obyvatel Anglie v roce 2000) Goebbels selhal.
Lze také s velkou mírou jistoty předpovědět, že Evropa bude v roce 2000 sjednoceným kontinentem. Z Berlína do Paříže se bude létat na snídani za patnáct minut, naše nejmodernější zbraně budou považovány za starožitnosti a mnoho dalšího.
Tyto předpovědi z větší části vyšly, ale jinak, než si Goebbels představoval, jak bude zřejmé z následujícího textu.
Německo však bude stále pod vojenskou okupací podle plánů Jaltské konference a Angličané a Američané budou školit jeho obyvatele v demokracii. Jak prázdné musí být mozky těchto tří šarlatánů - alespoň v případě dvou z nich!
Okupace Německa z větší části skončila začátkem 90. let.
Třetí, Stalin, sleduje mnohem dalekosáhlejší cíle než jeho dva soudruzi. Jistě je nehodlá veřejně oznamovat, ale on a jeho 200 milionů otroků za ně budou tvrdě a srdnatě bojovat. Vidí svět jinak než ty plutokratické mozky.
Nacistický termín „plutokracie“ v zásadě odpovídá marxistickým pojmům „buržoazie“ nebo „kapitalismus“. Mimochodem, poslední uvedený termín vymysleli marxisté, aby měli konkrétní jméno pro nepřítele. Je též zřejmé, že nacionální socialisté i komunisté měli společného nepřítele: tržní hospodářství (jak se kapitalismus řekne nemarxisticky).
Vidí budoucnost, v níž bude celý svět podřízen diktatuře Moskevské internacionály, tedy Kremlu. Jeho sen se může zdát fantastický a absurdní, ale pokud ho my Němci nezastavíme, nepochybně se stane skutečností. Stane se tak následujícím způsobem: Pokud německý lid složí zbraně, Sověti podle dohody mezi Rooseveltem, Churchillem a Stalinem obsadí celou východní a jihovýchodní Evropu spolu s větší částí Říše. Nad tímto obrovským územím ovládaným Sovětským svazem by spadla železná opona, za níž by byly národy vyvražďovány.
Goebbels použil termín „železná opona“ dříve než Churchill a do značné míry odhadl vývoj správně. Až na to vyvražďování národů, kde se zřejmě řídil heslem „podle sebe soudím tebe“.
Židovský tisk v Londýně a New Yorku by pravděpodobně ještě dnes tleskal. Zůstala by jen lidská surovina, tupá, kvasící masa milionů zoufalých proletarizovaných pracujících zvířat, která by o zbytku světa věděla jen to, co Kreml chce, aby věděla. Bez vedení by bezmocně padli do rukou sovětské krvavé diktatury.
Ano, to se skutečně stalo, přinejmenším do značné míry.
Zbytek Evropy by upadl do chaotického politického a sociálního zmatku, který by připravil půdu pro bolševizaci, jež bude následovat. Život a existence těchto národů by se staly peklem, což byl koneckonců smysl tohoto úsilí.
V tomto bodě se ovšem Goebbels zásadně zmýlil. Západní Evropu čekal po válce hospodářský rozkvět, mimo jiné i díky Marshallovu plánu. „Bolševizace“ se nekonala.
Kromě domácích problémů ekonomické, sociální a politické povahy by Anglie trpěla úbytkem obyvatelstva...
Mylná předpověď.
… což by ji učinilo ještě méně schopnou hájit své zájmy v Evropě a ve zbytku světa, než je tomu dnes. V roce 1948 by Rooseveltova kampaň za znovuzvolení neuspěla, stejně jako Wilsonova po první světové válce, a prezidentem USA by se stal republikánský izolacionista.
Opět velmi mylná předpověď.
Jeho prvním oficiálním činem by pravděpodobně bylo stažení amerických vojsk z evropského čarodějnického kotle. Všichni obyvatelé USA by to nepochybně schválili. Protože by na kontinentu nebyla žádná jiná vojenská mocnost, v nejlepším případě by 60 britských divizí čelilo 600 sovětským divizím. Bolševismus by v tomto období rozhodně nezahálel. V Anglii by byla u moci labouristická vláda, možná dokonce radikální, napůl bolševická. Pod tlakem veřejného mínění vybičovaného židovským tiskem a lidem unaveným válkou by brzy oznámila svůj nezájem o Evropu. Jak rychle se takové věci mohou stát, je zřejmé z příkladu dnešního Polska.
Další zásadní omyl. Goebbels nepředpovídal vznik NATO a schopnost Západu se sjednotit proti rudému nebezpečí. Dokonce i když měl dílčí pravdu ohledně silně levicové labouristické vlády v poválečné Británii.
Takzvaná třetí světová válka by pravděpodobně byla krátká a náš kontinent by ležel u nohou mechanizovaných robotů ze stepí. To by byla nešťastná situace z hlediska šíření bolševismu. Bezpochyby by přeskočil do Anglie a zapálil zemi klasické demokracie. Nad touto obrovskou tragédií národů by opět spadla železná opona.
To se naštěstí nestalo, druhá železná opona (za Západní Evropou) se nekonala.
Během následujících pěti let by stovky milionů otroků postavily tanky, stíhačky a bombardéry; pak by začal generální útok na USA. Západní polokoule, kterou jsme navzdory lživým obviněním nikdy neohrožovali, by se pak ocitla v nejvážnějším nebezpečí. Jednou budou lidé v USA proklínat den, kdy dávno zapomenutý americký prezident vydal na konferenci v Jaltě komuniké, které už dávno zapadne v legendách.
Demokracie si s bolševickým systémem neví rady, protože používají zcela jiné metody. Jsou proti němu stejně bezmocné, jako byly buržoazní strany v Německu proti komunistům, než jsme se dostali k moci. Na rozdíl od USA se sovětský systém nemusí ohlížet na veřejné mínění ani na životní úroveň svého lidu. Nemusí se proto obávat americké hospodářské konkurence, o její armádě ani nemluvě.
Nemuset se ohlížet na veřejné mínění byla podle Goebbelse zásadní přednost sovětského systému. Ve své mentalitě byl Goebbels totalitní levičák, nesvobodu bral jako přednost!
I kdyby válka skončila tak, jak si Roosevelt a Churchill představují, plutokratické země by byly před konkurencí Sovětského svazu na světovém trhu bezbranné, pokud by se nerozhodly výrazně snížit mzdy a životní úroveň. Pokud by to však udělaly, nebyly by schopny odolávat bolševické agitaci. Ať už by věci dopadly jakkoli, Stalin by byl vždy vítězem a Roosevelt s Churchillem poraženými.
Další ukázka Goebbelsova levicového myšlení: ani ho nenapadne začít uvažovat o možných přednostech „plutokratického“ (tržního) systému oproti sovětskému centrálně řízenému hospodářství. Sovětský systém je prostě lepší, protože dokáže vyrábět s nižšími mzdovými náklady, hotovo. Goebbels působí spíše jako obdivovatel komunismu než jako „krajní pravičák“.
Angloamerická válečná politika se dostala do slepé uličky. Vyvolali duchy a už se jich nemohou zbavit. Naše předpovědi, počínaje Polskem, začíná potvrzovat pozoruhodná řada současných událostí. Člověk se může jen usmívat, když Angličané a Američané kují plány na rok 2000. Budou rádi, když se dožijí roku 1950.
Goebbels se staví do role jasnozřivého stratéga, který vidí na pět tahů dopředu. Kdyby ovšem německé vedení bylo tak schopné, válka by asi dopadla jinak, ne?
Žádný myslící Angličan to dnes nevidí. Britský premiér měl na Jaltské konferenci na sobě ruský kožich. To vzbudilo v anglické veřejnosti nelibé komentáře. Když později londýnské tiskové agentury oznámily, že šlo o kanadský kožich, nikdo jim nevěřil. Lidé v tom viděli symbol podřízenosti Anglie vůli Kremlu. Kam se poděly doby, kdy měla Anglie důležité, ba rozhodující slovo ve světových záležitostech! Jeden vlivný americký senátor nedávno poznamenal: "Anglie je jen malým apendixem Evropy!" Jeho soudruzi s ní tak již jednají. Zaslouží si snad něco lepšího? V dramatickém okamžiku evropských dějin vyhlásila válku Říši a rozpoutala světový požár, který se nejen vymkl kontrole, ale hrozí, že i samotná Anglie se ocitne v troskách.
Za druhou světovou válku mohou Angličané! Je pozoruhodné, že dodnes se najdou lidé, kteří tuto goebbelsovskou propagandu skutečně přijímají. Neuvěřitelné.
Drobné rozšíření Německa na čistě německá území na východě bylo dostatečným důvodem k tomu, aby bylo možné spatřovat ohrožení evropské rovnováhy sil. Ve válce, která z toho vyplynula, považovala Anglie za nutné zahodit svou 200 let starou politiku mocenské rovnováhy. Nyní do Evropy vstoupila světová velmoc, která začíná na východě ve Vladivostoku a na západě si nedá pokoj, dokud do své diktatury nezačlení i samotnou Velkou Británii.
Je více než naivní, aby britský premiér plánoval politické a společenské postavení Říše v roce 2000. V příštích letech a desetiletích bude mít Anglie pravděpodobně jiné starosti. Bude muset zoufale bojovat o udržení malé části své někdejší moci ve světě. První rány dostala v první světové válce a nyní během druhé světové války čelí poslednímu převratu.
Lze si představit, že se věci vyvinou jinak, ale nyní je již pozdě. Vůdce učinil Londýnu řadu návrhů, naposledy čtyři týdny před začátkem války. Navrhoval, aby německá a britská zahraniční politika spolupracovaly, aby Říše respektovala námořní moc Anglie, stejně jako Anglie respektuje pozemní moc Říše, a aby ve vzduchu existovala parita. Obě mocnosti by se společně podílely na zajištění světového míru a britské impérium by bylo rozhodující složkou tohoto míru. Německo by bylo dokonce připraveno bránit toto impérium vojenskými prostředky, pokud by to bylo nutné.
Nejhorší nenávist prý pochází ze zhrzené lásky. Němci skutečně považovali Británii za potenciálního spojence, což je fakt, který je dnes pozapomenut. Přitom by něco takového bylo docela dobře možné – kdyby v čele Británie stál někdo jiný než Winston Churchill. Byl to právě tvrdohlavý Churchill, který nacismus nenáviděl snad nejvíce ze všech britských politiků. Kdyby na jeho místě stál někdo jiný, možná by většina východoevropské populace vyletěla komínem stovek dalších Osvětimí postavených po nacistickém vítězství.
Za takových podmínek by byl bolševismus omezen na své původní hnízdiště. Byl by oddělen od zbytku světa. Nyní je bolševismus u řeky Odry. Vše závisí na nezlomnosti německých vojáků. Bude bolševismus zatlačen zpět na východ, nebo jeho běsnění zaplaví západní Evropu? Taková je válečná situace. Jaltské komuniké na tom nic nemění. Věci závisí pouze na této krizi lidské kultury. Buď ji vyřešíme my, nebo ji nevyřešíme vůbec. To jsou alternativy.
My Němci nejsme jediní, kdo to říká. Každý myslící člověk ví, že dnes, stejně jako často v minulosti, má německý národ evropské poslání.
Evropské poslání německého národa... proboha, Němci, dejte si s tím už konečně pokoj!
Nesmíme ztratit odvahu, i když toto poslání s sebou nese obrovskou bolest a utrpení. Hloupí všeználci už nejednou přivedli svět na okraj propasti. V poslední chvíli pohled na děsivou bídu lidstvo znepokojil natolik, že v kritickém okamžiku udělalo rozhodný krok zpět. Tak tomu bude i tentokrát. V této válce jsme ztratili mnoho. Zbyly nám už jen naše vojenské síly a ideály. Těch se nesmíme vzdát. Jsou základem naší existence a plnění našich historických závazků. Je to těžké a strašné, ale také čestné. Byla nám svěřena tato povinnost, protože jen my máme potřebný charakter a nezlomnost. Každý jiný národ by se zhroutil. My však jako Atlas neseme na svých bedrech tíhu světa a nepochybujeme.
Goebbels, zodpovědný za masové vraždy milionů neozbrojených civilistů, včetně žen a dětí, hovoří o cti, povinnosti a charakteru. Člověku se chce zvracet, ale naštěstí se konec již blíží.
Německo nebude v roce 2000 okupováno svými nepřáteli. Německý národ bude intelektuálním vůdcem civilizovaného lidstva. V této válce si toto právo zasloužíme. Tento světový boj s našimi nepřáteli bude v lidských vzpomínkách žít jen jako zlý sen. Naše děti a jejich děti budou svým otcům a matkám stavět pomníky za bolest, kterou vytrpěli, za stoickou nezlomnost, s níž vše snášeli, za statečnost, kterou prokázali, za hrdinství, s nímž bojovali, za věrnost, s níž se v těžkých dobách drželi svého Vůdce a jeho ideálů. V jejich světě se naplní naše naděje a naše ideály se stanou skutečností.
Ach, tyhle velkolepé bláboly a floskule. Budiž nám připomenutím, že velká slova jsou příliš často maskou myšlenkové bídy.
Na to nesmíme nikdy zapomenout, když vidíme, jak se bouře této divoké doby odrážejí v očích našich dětí. Jednejme tak, abychom si vysloužili jejich věčné požehnání, nikoliv prokletí.
Také své vlastní děti jsi zavraždil, Goebbelsi, budiž prokleto tvoje jméno.
Comments