Číslo dne: 25 let – tolik trvalo, než se Dow Jones vrátil na úroveň z roku 1929

Dvacet pět let a necelé tři měsíce. Tak dlouho čekal americký akciový trh, než se index Dow Jones Industrial Average vrátil tam, kde byl 3. září 1929. Toho dne uzavřel na 381,17 bodu. Další závěr nad touto hranicí přišel až 23. listopadu 1954, kdy index skončil na 382,74 bodu. V pondělí to bude dvaasedmdesát let.
Dow Jones Industrial Average sleduje ceny akcií třiceti velkých amerických firem. Počítá se jako jejich prostý součet dělený dělitelem, který se upravuje při štěpení akcií a při změnách ve složení indexu. Firmy v něm proto nemají váhu podle své velikosti, ale podle ceny jedné akcie. Index měří pouze ceny. Dividendy, které firmy vyplácejí, do něj nevstupují.
Mezi oběma daty leží nejhlubší propad, jaký index zažil. Dne 8. července 1932 uzavřel Dow Jones na 41,22 bodu, tedy o 89 procent níž než na vrcholu. Byla to jeho nejnižší hodnota za celé dvacáté století. Měsíční data vypovídají stejně. Ze zářijové hodnoty 362,35 bodu v roce 1929 index klesl na 46,85 bodu v červnu 1932, tedy o 87 procent. Pak začala cesta zpátky.
Plynulá nebyla. V únoru 1937 se index v měsíčních datech vyšplhal na 188,40 bodu, tedy zhruba na polovinu předkrizové úrovně. Následovalo pět let poklesu a v dubnu 1942 byl zpět na 97,70 bodu. Teprve od té doby šel index převážně nahoru, a i tak mu zbývalo dvanáct let.

Co z toho neplyne
Neplyne z toho, že se podobný propad může opakovat. Pád akcií ve 30. letech byl důsledkem masivní bankovní krize kombinované s recesí, která byla doprovázena velmi nepodařenou rozpočtovou i měnovou politikou. Když během let 2007-2008 nastala poslední velká bankovní krize v USA, byla řešena mnohem účinněji a z hlediska dlouhodobého investora mnohem lépe. Svět se přece jen trochu poučil.
Z čísla nevyplývá, že investor čekal na své peníze přesně pětadvacet let. Index počítá jen ceny akcií. Ve třicátých a čtyřicátých letech firmy dividendy vyplácely a ten, kdo je znovu investoval, byl na svém dřív.
Opačným směrem působí změny kupní síly. Index je v dolarech běžné doby. Spotřebitelské ceny mezi zářím 1929 a březnem 1933 klesly o 27 procent, poté ale dlouhodobě rostly. V listopadu 1954 byly zhruba jedenapůlkrát vyšší než v roce 1929. Po přepočtu indexem spotřebitelských cen se měsíční Dow Jones dostal na úroveň září 1929 až v březnu 1959, tedy po necelých třiceti letech.
Číslo nevypovídá ani o jednotlivých akciích. Složení indexu se v průběhu desetiletí měnilo, firmy do něj přibývaly a jiné z něj odcházely. Index tu cestu zpátky ušel, jeho jednotliví členové nikoli všichni.
A pětadvacet let není předpověď. Je to jeden zaznamenaný případ, ne pravidlo, podle kterého by šlo odhadovat budoucí propady.
Dlouhodobý investor si z toho může vzít dvě věci. Délka cesty zpátky závisí především na ceně, za kterou se nakupovalo. Kdo kupoval v září 1929 na vrcholu, čekal nejdéle. Kdo nakupoval v létě 1932, měl tutéž úroveň indexu zpátky během několika měsíců. A druhá věc: horizont, kterému se běžně říká dlouhodobý, může být delší než jedna investiční kariéra.
Zdroje: Federal Reserve History, Stock Market Crash of 1929 (denní závěry 381,17 bodu, 41,22 bodu a datum 23. listopadu 1954); NBER Macrohistory Database, řada Dow-Jones Industrial Stock Price Index prostřednictvím FRED, Federal Reserve Bank of St. Louis (měsíční hodnoty); FRED, řada CPIAUCNS (spotřebitelské ceny). Data stažena 21. listopadu 2026.



Komentáře