Kam směřuje Německo

Navzdory různým kritickým hlasům, dnešní Německo nevypadá jako země před kolapsem. Stát funguje, nezaměstnanost není katastrofální, veřejné finance mají stále rezervu a průmyslová základna zůstává mimořádně silná. Přesto se mění téměř všechny podmínky, na nichž stál německý poválečný úspěch. A možná nejdůležitější změna se netýká ani Volkswagenu, ani cen plynu, ani AfD. Týká se lidského kapitálu.

Starý německý model byl – a stále je – založen na kombinaci technického vzdělání, vysoce kvalifikované pracovní síly, špičkového strojírenství, levné energie a rostoucí světové poptávky. Německo nemuselo být nejlepší v softwaru nebo spotřební elektronice. Dokázalo však soustavně zdokonalovat složité fyzické výrobky: automobily, obráběcí stroje, chemické technologie, průmyslovou automatizaci. Tento model vyžadoval velké množství velmi dobře vzdělaných techniků, inženýrů a kvalifikovaných dělníků.

Právě zde se objevují znepokojivé signály. Výsledky PISA 2025 jsou v Německu nejhorší za celou dobu jeho účasti ve všech třech hlavních oblastech. Proti roku 2022 se dále zhoršila matematika i čtení; ve srovnání s rokem 2015 výrazně vzrostl podíl slabých žáků. V matematice dnes dosahuje alespoň základní úrovně jen 66 procent patnáctiletých.

Ještě citlivější je výzkum takzvaného negativního Flynnova efektu. Studie tří reprezentativních vzorků téměř 19 500 německých středoškoláků zjistila mezi lety 2012 a 2022 pokles výkonu ve figurálním usuzování odpovídající zhruba pěti IQ bodům za desetiletí. Jako dlouhodobý varovný signál je to velmi varovné zjištění. Dnešní patnáctiletí budou hlavní část své pracovní kariéry prožívat ve třicátých, čtyřicátých a padesátých letech. Právě tehdy bude německá ekonomika potřebovat mimořádně vysokou produktivitu, protože počet lidí v produktivním věku bude klesat.

V souhrnu se skládá dost nepříjemný obraz: v testu čtenářské gramotnosti IGLU 2021 kleslo Německo z 539 bodů v roce 2001 na 524 bodů v roce 2021 a podíl slabých čtenářů vzrostl ze 17 na 25 %. V TIMSS 2023 sice průměrný matematický výkon čtvrťáků zůstal přibližně stabilní, ale podíl dětí na dvou nejnižších úrovních vzrostl z 21,6 % v roce 2007 na 25,1 %. V digitálních kompetencích ICILS 2023 dosáhlo Německo 502 bodů, tedy například méně než Česko s 525 body, přičemž podle německé Konference ministrů školství přes 40 % německých osmáků disponovalo pouzezákladními digitálními kompetencemi.

Dospělá populace přitom podle PIAAC 2023 stále dosahuje nadprůměrných výsledků. Právě tento kontrast je možná nejvýmluvnější: Německo ještě žije z lidského kapitálu vytvořeného v minulých desetiletích, zatímco některé ukazatele mladších kohort naznačují zhoršování jeho budoucí kvality.

Vzniká tak nepříjemná kombinace: méně mladých lidí a současně horší průměrné výsledky jejich vzdělávání. Vliv těchto dvou faktorů se může násobit. Stárnutí populace znamená, že každý pracovník bude muset vytvářet větší ekonomickou hodnotu. Pokud však zároveň klesá kvalita základních intelektuálních schopností, produktivita musí být zachraňována automatizací, kapitálem nebo dovozem kvalifikovaných lidí (což se ovšem příliš nedaří).

K dovršení všech nepříjemností, zvolna hloupnoucí mladá generace má díky postupnému snižování volebního věku na 16 let mnohem větší politický význam než dříve. Nabídka drží krok s poptávkou, takže mladí voliči si mohou vybrat hned z několika extrémistických či radikálních stran. A není obtížné dohlédnout, jaký hospodářský dopad může mít vláda ekonomicky negramotné extrémní levice. Východ Německa nám to již jednou ukázal.

Dále je tu otázka migrace. K ní jen velmi stručně. Německo potřebuje kvalifikovanou migraci, ale láká migranty na sociální dávky. Hovoříme-li například o Ukrajincích, v Německu činila podle Bundesagentur für Arbeit zaměstnanost ukrajinských občanů v únoru 2026 jen asi 37,5 % populace v produktivním věku.

V Česku jsou metodiky trochu odlišné, ale data ukazují zaměstnanost přibližně 63 až 66 %. OECD uvádí pro rok 2024 zaměstnanost ukrajinských uprchlíků 63 %; Evropská komise pracuje s odhadem 66 % ekonomicky aktivních.

Jinými slovy: do Česka jezdí Ukrajinci pracovat, do Německa nechat se živit.

Demografie se navíc přestává týkat vzdálené budoucnosti. Německá důchodová pojišťovna očekává, že finanční rezerva systému bude v roce 2027 z velké části vyčerpána a v roce 2028 bude nutné zvýšit příspěvkovou sazbu z dnešních 18,6 na přibližně 19,9 procenta. Vyšší odvody přitom zdražují pracovní sílu právě ve chvíli, kdy průmysl soutěží s Amerikou a Asií o nové investice.

Zde se lidský kapitál propojuje s druhým nenápadným problémem: s inovacemi. Německo rozhodně nepřestalo být inovační zemí. V Global Innovation Index 2025 je jedenácté na světě a ve výzkumu a lidském kapitálu dokonce čtvrté. Německé podniky podaly v roce 2025 téměř 24 500 evropských patentových přihlášek.

Podstatný je však směr. Německo bylo v žebříčku WIPO v roce 2024 deváté, v roce 2025 jedenácté; Čína se mezitím poprvé dostala do první desítky. Německá síla navíc zůstává soustředěna v tradičních průmyslových technologiích. V posledních dvaceti letech však největší hospodářské hodnoty vznikaly stále více v softwaru, cloudu, polovodičích, digitálních platformách, bateriích a nyní v umělé inteligenci. V těchto oblastech není německá převaha zdaleka tak výrazná.

Proto může být současná debata o „deindustrializaci“ trochu zavádějící. Nejdůležitější není, kolik továren se letos zavře. Důležitější je, kde vznikne příští továrna, vývojové centrum nebo technologická firma. Zavření starého závodu je zpožděný ekonomický indikátor. Rozhodnutí příští investici v Německu vůbec neuskutečnit je indikátor předstihový.

Stejně tak politickým problémem není pouze síla AfD nebo oslabení tradičních stran. Důležitější je, zda německý politický střed ještě dokáže přijímat nepopulární opatření, která bolí dnes a vyplatí se za deset let. Právě zde může ležet skutečný německý uzlový bod. Energii lze zlevnit během několika let. Daň lze změnit během jednoho roku. Továrnu lze postavit za pět let. Lidský kapitál se buduje desítky let.

Německo proto nemusí čekat žádný dramatický kolaps v nejbližších letech. Nebezpečí je mnohem nenápadnější: země bude stagnovat a postupně ztrácet schopnost inovovat a zvyšovat produktivitu.

Skutečná otázka tedy nezní, zda Německo „padá“. Zní jinak: dokáže obnovit kvalitu lidského kapitálu dříve, než to demografie, politika a eroze starého průmyslového modelu politicky i ekonomicky zablokuje?