Kolik zisku je příliš? Progresivní daně a nadměrné zisky

Nechal jsem si zpracovat strojovou rešerši o zdanění tzv. „nadměrných zisků“. Zde je pět hlavních nálezů; plný text rešerše následuje níže.
1. Progresivní zdanění firem má slabší ekonomické opodstatnění než progresivní zdanění jednotlivců. Výše firemního zisku nevypovídá o bohatství vlastníků. Navíc progresivní sazby motivují firmy k daňové optimalizaci, případně k umělému rozdělování podniků.
2. Zásadní je konstrukce daňové progrese. Pokud vyšší sazba dopadá pouze na zisk nad určitou hranicí, jsou negativní pobídky relativně omezené. Pokud však překročení hranice zvýší zdanění celého zisku, mohou být ekonomické deformace velmi výrazné.
3. Mimořádné sektorové daně často nevynášejí tolik, kolik vlády očekávají. Česká zkušenost s daní z neočekávaných zisků ukazuje zásadní rozdíl mezi předpokládaným a skutečným inkasem, zejména u bank. Daň se fakticky soustředila především na ČEZ.
4. Regulace přiměřeného zisku může paradoxně zvyšovat náklady. Pokud se povolený zisk odvozuje od nákladů nebo investovaného kapitálu, firmy získávají motivaci náklady či kapitál uměle navyšovat. Jde o empiricky doložený problém regulace výnosnosti.
5. Trvalé zdanění „nadměrných zisků“ je technicky i ekonomicky problematické. Vyžaduje přesně určit normální výnos kapitálu a samotnou hodnotu kapitálu. Špatně nastavený systém vytváří prostor pro účetní manipulace a omezuje motivaci investovat.
Ústřední závěr článku: Ekonomie nedokáže určit, jaký zisk je ještě přiměřený a jaký už příliš vysoký. Dokáže však poměrně přesvědčivě vysvětlit, proč administrativní omezování zisků mění chování firem, často v rozporu s původním záměrem zákonodárců. Politika může rozhodnout, kolik zisku firmám ponechá, ale nemůže rozhodnout, že firmy na takové omezení nebudou reagovat.
Kontext
Sněmovna právě projednává mimořádnou daň pro rafinerie: polovinu toho, oč jejich hrubá marže v letech 2026 a 2027 převýší rok 2025.[1] Premiér Andrej Babiš 11. listopadu připustil, že s ministryní financí pracuje na dalších sektorových daních.[2] A v pátek 13. listopadu navrhly poslankyně Zelených daň trvalou. Velké skupiny s výnosy nad 750 milionů eur by z části zisku odpovídající návratnosti kapitálu mezi 10 a 15 procenty platily 33 procent, z části nad touto hranicí 60 procent.[3]

Alexandr Rodčenko (AI): Určování nadměrných zisků. Kombinovaná technika.
Za těmi návrhy stojí dvě starší otázky. Má se zisk firem danit progresivně, tedy tím víc, čím je větší? A má stát určovat, jaká míra zisku je ještě v pořádku? Obojí už někdo zkusil. Výsledky jsou zdokumentované lépe, než by se z české debaty zdálo.
Kde firmy platí progresivně
Většina zemí daní firemní zisk jednou sazbou. Výjimky existují a OECD je eviduje: část států má progresivní stupnici nebo zvláštní režim pro malé podniky.[4] Nejčastější jsou dvě sazby. Nizozemsko bere 19 procent z prvních 200 tisíc eur zisku a 25,8 procenta ze zbytku.[5] Británie se k dvojí sazbě vrátila v dubnu 2023: 19 procent do zisku 50 tisíc liber, 25 procent nad 250 tisíc a mezi tím plynulý přechod.[6] Jižní Korea má pásma čtyři a letos všechny sazby zvedla o procentní bod, horní na 25 procent.[7]
Jiné země šly opačným směrem. Spojené státy měly do roku 2017 stupnici od 15 do 35 procent. Od roku 2018 platí rovných 21 procent.[8] Maďarsko danilo prvních 500 milionů forintů základu deseti procenty a zbytek devatenácti. Od roku 2017 má jedinou sazbu devět procent.[9]
Nejbližší pokus je slovenský. Od roku 2025 platí firmy s výnosy do 100 tisíc eur 10 procent, firmy s výnosy nad 5 milionů eur 24 procent a ostatní 21 procent.[10] Dvě věci stojí za pozornost. Pásmo neurčuje zisk, ale výnosy, tedy obrat. A sazba se vztahuje na celý základ daně, nejen na jeho část nad hranicí.
Zlom a schod
Ten rozdíl je důležitější, než vypadá. Ekonomové rozlišují zlom a schod. U zlomu se od určité hranice zvýší jen sazba z dalšího zisku. Daň roste plynule a překročit hranici nic nestojí. U schodu se při překročení hranice zvýší daň z celého zisku. Jedno euro navíc pak může stát tisíce.
Slovenský příklad: firma má výnosy těsně pod 5 milionů eur a zisk 250 tisíc. Zaplatí 21 procent, tedy 52 500 eur. Přidá-li jednu zakázku a výnosy hranici překročí, zaplatí ze stejného zisku 24 procent, tedy 60 000 eur. Poslední faktura roku ji přijde na 7 500 eur.
Jak firmy na takové hranice reagují, se dá měřit. V rozdělení firem podle zisku nebo obratu se těsně pod prahem objeví hromádka a těsně nad ním díra. Z velikosti hromádky lze spočítat, jak citlivě vykázaný zisk na sazbu reaguje.
U zlomů bývá reakce mírná až střední. V Británii se firmy v letech 2001–2008 hromadily u obou tehdejších zlomů. U hranice 300 tisíc liber vyšla pružnost zdanitelného zisku 0,14 až 0,18, u hranice 10 tisíc liber 0,54 až 0,57.[11] Část té reakce byla skutečná: malé firmy u zlomu víc investovaly, protože investice snižuje zdanitelný zisk.[12] Podobné hromadění ukazují data z Jihoafrické republiky, kde souvisí s podhodnocováním tržeb i s legálním daňovým plánováním,[13] a z Kanady, kde u hranice pro malé podniky vydrželo po celé sledované období 2001–2019.[14]
U schodů je reakce řádově silnější. Kostarika zvyšuje průměrnou sazbu podle obratu, podobně jako Slovensko. Pierre Bachas a Mauricio Soto tam zjistili, že firmy pod prahy drží hlavně nadsazené náklady, méně už zatajené tržby. Podle jejich odhadu tak malé a střední firmy unikají dani až ze 70 procent zisku a sazby nad 25 procent už výnos daně snižují.[15] V Litvě platí firmy do deseti zaměstnanců a 300 tisíc eur obratu 5 procent místo 15. Firmy si obrat stlačí až o 32 tisíc eur, aby zůstaly pod hranicí, a pružnost vykázaného zisku vychází 7,4. Autoři ale dodávají, že firmy pod prahem neuvíznou natrvalo. Velká část ho časem překročí.[16]
Slovenská čísla jsou zatím jen předběžná. Ministerstvo financí čekalo od sazby 24 procent za rok 2025 výnos 489 milionů eur, odhad skutečnosti je 391 milionů. Celá daň z příjmů právnických osob má být proti rozpočtu nižší o 828 milionů eur, hlavně kvůli slabší ziskovosti firem.[17] Kolik z toho je konjunktura a kolik reakce na schod, se ukáže až z daňových přiznání.
Firma není člověk
Progresivní daň z příjmu lidí se opírá o jednoduchou úvahu: kdo má víc, unese víc. U firem ta úvaha neplatí. Velikost zisku neříká nic o majetku vlastníků. Velkou firmu s velkým ziskem mohou vlastnit penzijní fondy s miliony účastníků. Deset malých firem s malými zisky může patřit jednomu miliardáři.
Druhá potíž je praktická. Člověka rozdělit nelze, firmu ano. Zákonodárci to vědí. Britové proto své prahy dělí počtem přidružených společností.[18] Česká sociální demokracie, když v roce 2017 navrhovala sazby 14, 19 a 24 procent podle zisku, k tomu rovnou přidala zdanění podle skutečných vlastníků, aby se firmy uměle nedělily.[19] Každé takové pravidlo ale znamená další evidenci, další kontroly a další spory.
Bilance je střízlivá. Mírná progrese se zlomem funguje jako podpora malých podniků a platí se za ni hromaděním u prahů. Schody podle obratu vycházejí nejhůř.
Když stát určí přípustný zisk
Daň nebo regulace, která připouští jen určitou míru zisku, má tři podoby: daň z nadměrného zisku, regulaci výnosnosti a strop na marži.
Daň z nadměrného zisku je válečný vynález. V Británii za první světové války vystoupala její sazba na 80 procent.[20] Za druhé světové války šla Británie dál. V červnu 1940 zvýšila sazbu ze 60 na 100 procent. Ministr financí tehdy v Dolní sněmovně sám uvedl hlavní námitku: stoprocentní daň dá ředitelům pobídku utrácet.[21] Co firma nevydá, o to stejně přijde. Spojené státy došly v roce 1943 k sazbě 95 procent. Hranici, od které se zisk považoval za nadměrný, určoval odpočet odvozený z předválečných výsledků firmy nebo z jejího investovaného kapitálu.[22]
Česká daň z neočekávaných zisků z let 2023–2025 měla podobnou stavbu: 60 procent z toho, oč základ daně převýšil průměr let 2018–2021 zvýšený o pětinu. Evropské nařízení, z něhož vycházela, přitom počítalo se sazbou 33 procent.[23] Výsledek? V roce 2023 daň vynesla zhruba 39 miliard korun a asi 77 procent zaplatil ČEZ. V roce 2024 vynesla 36,7 miliardy a ČEZ zaplatil 32,1 miliardy. Žádná ze šesti největších bank v tom roce neplatila nic. Ministerstvo financí přitom před zavedením čekalo, že jen banky odvedou za rok 2023 celkem 33 miliard.[24] Daň mířená na několik odvětví se změnila v daň jedné firmy, většinově vlastněné státem.
Regulace výnosnosti je starší a trvalejší. Používá se u přirozených monopolů, typicky u energetických sítí: regulátor uzná náklady a povolí k nim přiměřený výnos z kapitálu. Harvey Averch a Leland Johnson už v roce 1962 ukázali, k čemu to vede. Když povolený zisk roste s objemem kapitálu, firma používá kapitálu víc, než by bylo hospodárné.[25] U sítí se s tím dá žít, protože regulátor náklady zná a schvaluje.
Co se stane bez takového dohledu, ukázaly americké zdravotní pojišťovny. Zákon jim od roku 2011 ukládá vydat na zdravotní péči nejméně 80 procent vybraného pojistného, u velkých skupinových smluv 85 procent. Na správu a zisk tedy zbývá nejvýš pětina. Záměrem bylo zlevnit pojištění. Pojišťovny pod limitem ale nezlevnily. Zvýšily výdaje na péči, v individuálním pojištění v průměru o sedm procent, a pokles pojistného se v datech nenašel.[26] Když je zisk omezen podílem z nákladů, vyplatí se mít vyšší náklady.
Stropy na marže v obchodě
Třetí podobu zkouší v posledních letech střední a jihovýchodní Evropa. Maďarsko v březnu 2025 nařídilo řetězcům s tržbami nad miliardu forintů, aby u třiceti základních potravin nepřirážely k nákupní ceně víc než 10 procent. Opatření mělo platit do konce května. V květnu k němu přibyl patnáctiprocentní strop na drogistické zboží. Ceny dotčených potravin klesly zhruba o 18 procent.[27] Tím ale příběh nekončí.
Maďarská centrální banka odhadla ztráty odvětví na 50 až 60 miliard forintů za čtvrtletí a upozornila, že obchodníci je mohou přenést do cen ostatního zboží. Hlavně ale spočítala, že účinek je dočasný. Až strop skončí, ceny se vrátí a inflaci to zvedne zhruba o tolik, o kolik ji opatření předtím snížilo.[28] Vláda strop nezrušila. Opakovaně ho prodlužovala a v květnu 2026 se z něj stal trvalý zákon. Evropská komise kvůli němu Maďarsko zažalovala u Soudního dvora EU.[29]
Komise ve sporu používá číslo, které stojí za zapamatování. Průměrná obchodní přirážka v maďarském potravinářském maloobchodě je kolem 30 procent, čistý zisk tři až čtyři procenta.[30] Rozdíl jsou mzdy, sklady, logistika a nájmy. Desetiprocentní strop na přirážku tedy není strop na zisk. U dotčeného zboží je to příkaz prodávat se ztrátou.
Rumunsko zavedlo dvacetiprocentní strop u základních potravin v srpnu 2023 a prodloužilo ho do konce roku 2026, zpracovatelům ale povinnost mezitím zrušilo. Srbsko se přidalo v září 2025.[31]
Nejdál došla Venezuela. Zákon o spravedlivých cenách z ledna 2014 omezil ziskovou marži každého článku obchodního řetězce na 30 procent, pod hrozbou vězení a vyvlastnění. Kdo chtěl přístup k devizám, potřeboval „osvědčení o spravedlivé ceně“.[32] Dva roky poté popisovali reportéři zemi, kde chybí i toaletní papír.[33] Strop na marži nebyl jedinou příčinou. K pořádku ale nepřispěl.
Co si z toho vzít
Mechanismy selhání jsou tři a opakují se. Je-li přípustný zisk odvozen od nákladů nebo kapitálu, rostou náklady a kapitál. Je-li omezen jen u části zboží, přesune se marže na zboží ostatní. A je-li strop pod skutečnými náklady, zmizí zboží, nebo obchodník.
Pro trvalou daň z nadměrného zisku z toho plyne nepříjemná otázka: co je kapitál a kdo ho bude počítat? Čím vyšší vykázaný kapitál, tím větší část zisku zůstane bez přirážky. Navrhovatelky s přesouváním zisků počítají a k základu chtějí přičítat některé platby spřízněným firmám v zahraničí. Jak se určí sám kapitál, ze zveřejněného popisu nevyplývá.[34]
Poctivé je dodat i protiargument. Ekonomové Mezinárodního měnového fondu tvrdí, že dobře navržená trvalá daň z nadměrného zisku, která nechá běžný výnos kapitálu bez daně, může být k investicím šetrnější než obyčejná daň ze zisku.[35] A jednorázová daň z mimořádného zisku, který firmě spadl do klína zvenčí, má obhájce i mezi českými ekonomy.[36] Potíž je ve slovech „dobře navržená“ a „jednorázová“. Maďarský strop měl platit dva a půl měsíce. Po čtrnácti měsících z něj byl trvalý zákon.
Předseda rozpočtového výboru Vladimír Pikora 7. listopadu řekl, že sektorové daně dlouhodobě vynášejí méně, než se čeká.[37] Česká zkušenost s bankami z let 2023 a 2024 tomu odpovídá. Na otázku, kolik zisku je příliš, ekonomie odpověď nemá. To je otázka politická. Ekonomie umí jen říct, co firmy udělají potom.
Poznámky
Ministerstvo financí ČR: Vláda schválila návrh MF na mimořádné zdanění nárůstu rafinérských marží, tisková zpráva, 2026. Daň činí 50 % z rozdílu hrubé marže proti roku 2025 a je daňově uznatelným nákladem.
Echo24: „Někdo extrémně vydělává na úkor všech.“ Babiš potvrdil přípravy sektorových daní, 11. 11. 2026. Vicepremiér Karel Havlíček týž den uvedl, že vláda zavedení sektorových daní nyní nezvažuje.
V. Kristen: Má stát velkým firmám říkat, jaký zisk je nezasloužený? Zelení chtějí trvalou windfall daň, Info.cz, 13. 11. 2026; Echo24: Zelení navrhují trvalou daň z nadměrných zisků, 13. 11. 2026. Návratnost do 10 % má zůstat bez přirážky.
OECD: Corporate Tax Statistics 2024, kapitola Statutory corporate income tax rates. U zemí s progresivní stupnicí vykazuje OECD nejvyšší mezní sazbu.
Government of the Netherlands: Corporation tax, sazby pro rok 2026.
GOV.UK: Corporation Tax rates and allowances. V letech 2017–2023 platila jednotná sazba 19 %.
BDO: International corporate and withholding tax changes for 2026.
Tax Foundation: Historical U.S. Federal Corporate Income Tax Rates & Brackets; Tax Policy Center: How did the Tax Cuts and Jobs Act change business taxes? Základní pásma byla 15, 25, 34 a 35 %; v některých rozmezích platila mezní sazba 38 a 39 %, aby se výhoda nižších pásem u větších firem vyrovnala.
EY Tax News: Hungary adopts single-digit tax rate from January 1, 2017, 15. 12. 2016.
Podnikajte.sk: Sadzby dane z príjmov právnických osôb v roku 2025. Výše zdanitelných příjmů slouží jen k určení sazby; ta se použije na celý základ daně.
M. P. Devereux, L. Liu, S. Loretz: The Elasticity of Corporate Taxable Income: New Evidence from UK Tax Records, American Economic Journal: Economic Policy 6 (2), 2014, s. 19–53. Uvedené pružnosti pocházejí z pracovní verze (Oxford University Centre for Business Taxation, WP 12/23).
A. Brockmeyer: The Investment Effect of Taxation: Evidence from a Corporate Tax Kink, Oxford University Centre for Business Taxation, WP 13/17, 2013.
W. Boonzaaier, J. Harju, T. Matikka, J. Pirttilä: How do small firms respond to tax schedule discontinuities? Evidence from South African tax registers, International Tax and Public Finance 26, 2019, s. 1104–1136.
Statistics Canada: Investment Responses to a Corporate Tax Kink: Evidence from Small Businesses in Canada, Analytical Studies Branch Research Paper Series, 19. 9. 2025.
P. Bachas, M. Soto: Not(ch) Your Average Tax System: Corporate Taxation Under Weak Enforcement, pracovní verze, 2015; publikováno jako Corporate Taxation under Weak Enforcement, American Economic Journal: Economic Policy 13 (4), 2021.
P. Garriga, T. Scot: Corporate Responses to Size-Based Tax Rates in Lithuania, World Bank Policy Research Working Paper 10500, 2023. Data za roky 2015–2020.
Inštitút finančnej politiky MF SR: Daňové príjmy nenaplnili očakávania v roku 2025. Predbežné vyhodnotenie daňovej prognózy na rok 2025, komentář 2026/7.1. Institut sám upozorňuje, že aktuální údaje naznačují příznivější plnění a konečné hodnocení se může zlepšit.
GOV.UK: Marginal Relief for Corporation Tax. Má-li společnost tři přidružené společnosti, dělí se limity čtyřmi: dolní klesá na 12 500 liber, horní na 62 500 liber.
Deník Referendum: ČSSD: Chceme progresivní daně. Nejde o experiment, 2017. Návrh: 14 % do zisku 5 milionů korun, 19 % mezi 5 a 100 miliony, 24 % nad 100 milionů.
S. Hebous, D. Prihardini, N. Vernon: Excess Profit Taxes: Historical Perspective and Contemporary Relevance, IMF Working Paper 2022/187.
House of Commons Debates, 5. 6. 1940, sv. 361, sl. 945–964 (Hansard), rozprava Ways and Means.
R. Avi-Yonah: Taxes in the Time of Coronavirus: Is It Time to Revive the Excess Profits Tax?, National Tax Association Spring Symposium, květen 2020.
Ministerstvo financí ČR: Mimořádná daň z neočekávaných zisků bude platit od 1. ledna 2023, tisková zpráva, 2022; Bird & Bird: Daň z neočekávaných zisků, listopad 2022.
D. Tramba, Ekonomický deník, 4. 6. 2025. Podle téhož článku zaplatily za rok 2023 Komerční banka asi 400 milionů a Raiffeisenbank asi 300 milionů korun. Očekávání ministerstva: ČTK, Sněmovna schválila mimořádnou daň pro banky a energetické firmy, České noviny, 2022.
H. Averch, L. L. Johnson: Behavior of the Firm Under Regulatory Constraint, American Economic Review 52 (5), 1962, s. 1052–1069.
S. Cicala, E. M. J. Lieber, V. Marone: Cost of Service Regulation in U.S. Health Care: Minimum Medical Loss Ratios, NBER Working Paper 23353, 2017; publikováno v American Economic Journal: Applied Economics, 2019. Shrnutí: American Economic Association, Capping health insurers’ profit margins, 18. 11. 2019.
bne IntelliNews: Hungarian government to introduce caps on supermarkets’ profit margin to rein in inflation, 11. 3. 2025; bne IntelliNews: Hungary extends cap on markups until end of August, retailers warn of mass closures, 29. 5. 2025; Portfolio.hu: Retail chains respond to Hungary’s April inflation data, 9. 5. 2025. Strop platí od 17. 3. 2025 a původně měl skončit 31. 5. 2025.
Portfolio.hu: Hungarian central bank analyses the impact of margin caps, 26. 6. 2025.
Retail Insight Network: EU takes Hungary to court over margin caps on retail products, 9. 7. 2026.
Tamtéž. U drogerie uvádí Komise průměrnou přirážku 35 %.
Central European Times: Caps and ceilings: Fighting inflation with price regulation in several countries in the region; Informat.ro o prodloužení rumunského stropu; FREN: Effects of Limiting Retail Margins, Spotlight on 1, 2025.
BioBioChile, 24. 1. 2014; La Prensa, 2014; IOL Business Report, 2014. Zdroje uvádějí tresty až 10, respektive 14 let vězení.
The World, reportáž z 30. 7. 2016.
Info.cz, viz pozn. 3.
Hebous, Prihardini, Vernon, viz pozn. 20.
Seznam Zprávy: Kdo vydělává moc? Vláda znovu zvažuje sektorové daně, říjen 2026.
Echo24, viz pozn. 2.



Komentáře