top of page
Vyhledat

Kupuj, když v ulicích teče krev (2): osm případů a závěry

Obrázek autora: Pavel Kohout
Pavel Kohout
19. 10.
Minut čtení: 9

Druhá část článku. V první části jsme si ověřili původ citátu o investování a krvi na ulicích. Také jsme podrobně prošli Paříží roku 1871. Zde je osm dalších případů z posledního století, kdy se v ulicích střílelo, hořelo nebo dlouhé týdny demonstrovalo, a závěry z nich.


Pieter Bruegel starší (AI): Obchodník investující do cenných papírů během občanských nepokojů. Olejomalba.


Když to vyšlo: Hongkong, Indonésie, Argentina


Hongkong 1967


Od května do prosince 1967 zažil Hongkong osm měsíců stávek, násilných demonstrací a bombových útoků, které inspirovala čínská kulturní revoluce. Zahynulo 51 lidí, nejméně 800 bylo zraněno a přes pět tisíc zatčeno. Podle často opakovaného vyprávění o realitním magnátovi Li Ka-shingovi, lidé v panice prodávali nemovitosti a utíkali z kolonie. Li pak skupoval pozemky od odcházejících obyvatel za nízké ceny, protože věřil, že krize je jen dočasná. Jeho firma Cheung Kong šla na burzu v roce 1972 a v roce 1979 získal významný podíl v Hutchison Whampoa.


Tvrdá data o cenách, za které Li nakupoval, se dohledat nepodařilo a příběh stojí hlavně na pozdějších vyprávěních. Jisté je, že britská správa povstání zvládla a majetkové vztahy v kolonii zůstaly v platnosti.


Indonésie 1998


Rupie se mezi červencem 1997 a červnem 1998 propadla z asi 2 430 na téměř 17 000 za dolar. V květnu 1998 po zastřelení několika studentů přišly nepokoje, při nichž podle většiny odhadů zahynulo víc než tisíc lidí a cílem se stala především čínská menšina. Prezident Suharto po 32 letech u moci odstoupil 21. května. Ekonomika v roce 1998 klesla o 13,3 %. Hlavní akciový index jakartské burzy spadl z maxima 740,8 (8. července 1997) na 256,8 (21. září 1998), tedy o 65 %.


Dno tedy nepřišlo s krví v ulicích, ale až o čtyři měsíce později. Měsíční uzávěrka v září 1998 skončila na 276,14 bodech, což je o 50,5 % méně než v září 1997. Za další rok, v září 1999, index uzavřel měsíc na 547,93, tedy zhruba na úrovni z doby před krizí a asi na dvojnásobku zářijového dna (vlastní výpočet). Kdo kupoval uprostřed nepokojů v květnu 1998, musel ještě přečkat další pokles. Jde o cenový index v rupiích bez dividend. Úroveň indexu v den nepokojů se ze zdrojů zjistit nepodařilo, proto ji neuvádím.


Argentina 2001–2016


Ve dnech 19. a 20. prosince 2001 zemřelo při nepokojích v Argentině podle tamních zdrojů 39 lidí. Prezident De la Rúa uprchl z paláce vrtulníkem a o tři dny později, 23. prosince, země přestala splácet dluh. Podle způsobu počítání šlo o 82 až 100 miliard dolarů, v té době o největší státní bankrot v historii. Hedgeový fond Elliott Paula Singera, respektive jeho pobočka NML Capital, skupoval argentinské dluhopisy za zhruba 20 centů za dolar nominálu. Většina věřitelů (podle CNN 92 % do roku 2010) přijala výměnu dluhopisů s velkým odpisem, dřívější nabídka znamenala podle Bloombergu ztrátu asi 70 %. Elliott odmítl a patnáct let se soudil.


V únoru 2016 se Argentina za prezidenta Macriho dohodla se čtyřmi největšími držiteli nesplaceného dluhu (Elliott, Aurelius, Davidson Kempner a Bracebridge) na zaplacení přibližně 4,65 miliardy dolarů, tedy asi 75 % jejich nároků včetně úroků. Podle Wall Street Journal si Elliott vydělal zhruba 2,4 miliardy dolarů, tedy desetinásobek až patnáctinásobek investice. Zisk tedy nepřinesla krev v ulicích, ale patnáct let trpělivosti a soudních sporů.


Když to vyšlo jen zdánlivě: Řecko a Egypt


Řecko 2010–2016


Řecká krize měla i skutečné oběti. Při protestech proti úsporným opatřením 5. května 2010 vhodili demonstranti zápalné lahve do pobočky banky Marfin v Athénách a tři zaměstnanci, mezi nimi těhotná žena, se v budově udusili. Index athénské burzy klesl 8. srpna 2011 poprvé od roku 1997 pod 1 000 bodů a 5. června 2012 spadl na 476 bodů, nejníže od konce osmdesátých let.


Kdo koupil na dně, měl do 19. března 2014 na papíře zhruba +190 % (index na 1 379 bodech) a podle Bloombergu se výnosy od června 2012 blížily 200 % v době, kdy do Řecka investovaly i hedgeové fondy jako Paulson & Co. a Third Point. Potom ale přišel rok 2014 s poklesem o 28,9 %, v červnu 2015 kapitálové kontroly a pětitýdenní zavření burzy. Po znovuotevření index v úvodu obchodování ztratil přes 23 % a 11. února 2016 dosáhl 440 bodů, tedy pod dno z června 2012. Do roku 2023 se vrátil nad tisícovku a v létě 2025 se přiblížil 2 000 bodům, poprvé od dubna 2010. Cenový index bez dividend se tak od dna z roku 2012 zhruba zčtyřnásobil, jenže dlouho záleželo na tom, kdy investor prodal.


Egypt 2011–2016


Egyptské povstání, které za osmnáct dní svrhlo prezidenta Mubaraka, začalo 25. ledna 2011. Hlavní index EGX30 ztratil během prvního týdne povstání 16 % a burza se 27. ledna zavřela na téměř osm týdnů. Při znovuotevření 23. března 2011 spadla v úvodu obchodování o dalších zhruba 9 % na asi 5 100 bodů. Dno přišlo 28. prosince 2011 na 3 578 bodech, tedy asi o 30 % níže než po znovuotevření (kolem 5 100 bodů, vlastní výpočet). V listopadu 2016 index dosáhl 10 165 bodů, nejvýše od června 2008, tedy zhruba dvojnásobku úrovně z března 2011.


Háček byl v měně. Egypt 3. listopadu 2016 uvolnil kurz libry a podle Bloombergu z konce prosince 2016 ztratila od toho dne přes polovinu hodnoty. Pro investora počítajícího v dolarech se tím zisk v librách výrazně ztenčil.


Když to nevyšlo: Rusko, Venezuela, Libanon


Rusko 1918


Sovětská vláda prohlásila 8. února 1918 všechny carské dluhy za zrušené. Nejvíc to zasáhlo Francouze: v roce 1919 vyplnilo formulář s nárokem 1,6 milionu francouzských investorů a ruské cenné papíry tvořily asi třetinu jejich zahraničních portfolií a zhruba 4,5 % soukromého jmění Francie. Překvapivě cena reprezentativního dluhopisu z roku 1906 stála v Paříži den po dekretu 55 % nominálu, po celé roky 1918 a 1919 nespadla pod 45 % a 21. října 1919, v době vojenských úspěchů bělogvardějců, vyskočila na 62,5 %.


Investoři věřili, že bolševici padnou, že část dluhu převezmou nově vzniklé státy, nebo že zaplatí francouzská vláda. Nestalo se nic z toho. Ekonom Kim Oosterlinck mluví o „peso problému“: cena odráží očekávání události, která nakonec nenastala. Francouzská vláda držitelům ještě nějakou dobu vyplácela úroky sama, ministr financí Klotz slíbil 31. ledna 1918 vyplatit únorové kupóny. Ruské dluhopisy se pak v Paříži obchodovaly až do devadesátých let a teprve v roce 1993, po pětasedmdesáti letech, se Francie s Ruskem dohodla na částečném vyrovnání. Britští držitelé se dohodli o sedm let dřív. Krev byla skutečná a cena zůstávala dlouho vysoká, protože trh věřil v návrat státu. Ten se nedostavil.


Venezuela 2017


V květnu 2017, po dvou měsících protestů proti prezidentu Madurovi, při nichž zahynulo téměř 60 lidí, koupila správa aktiv banky Goldman Sachs od venezuelské centrální banky dluhopisy státního ropného podniku PDVSA splatné v roce 2022 s nominálem 2,8 miliardy dolarů za asi 865 milionů, tedy za 31 centů za dolar. Opozice banku obvinila z financování diktatury a Goldman odpověděl, že věří, že se situace zlepší. Krátce nato podle Wall Street Journal prodal 300 milionů nominálu hedgeovému fondu s malým ziskem.


V lednu 2019 USA zakázaly americkým investorům obchodovat s dluhem PDVSA, obchodování se zastavilo a v dalších letech se většina dluhopisů PDVSA obchodovala za jednotky až kolem deseti centů (podle Reuters kolem 10, podle Bloomberg Línea některé jen za 6 centů). Co se s ostatními dluhopisy ve vlastnictví Goldmanu stalo, se z veřejných zdrojů zjistit nepodařilo.


Libanon 2019–2026


Masové protesty začaly v Libanonu 17. října 2019. Splatný eurobond na 1,2 miliardy dolarů se obchodoval před protesty za 97 centů, koncem ledna 2020 za 78 a 6. března 2020 za 57. Následujícího dne, 7. března 2020, Libanon poprvé ve své historii oznámil, že dluh nesplatí, a týkalo se to eurobondů v objemu kolem 31 miliard dolarů. Podle analýzy Morgan Stanley klesly dluhopisy v březnu 2020 až na 12 centů a stále vypadaly jako výhodný nákup.


Dál ale klesaly: na začátku roku 2024 stály podle libanonské televize LBC méně než 6 centů. Pak následoval odraz na víc než 28 centů v lednu 2026 a asi 25 centů v červnu 2026. Země je dodnes v prodlení a nemá dohodu s Mezinárodním měnovým fondem. Kdo koupil v březnu 2020 za 57 centů, ztratil i po odrazu víc než polovinu. Kdo koupil za 12 centů, má dnes zhruba dvojnásobek, ale cestou jeho pozice klesla na polovinu a ještě níž.


Co mají tyto případy společného


Případ

Ulice

Cena v panice

Výsledek

Paříž 1871

krvavý týden, 6 500 až 20 000 mrtvých

renty obchodovány za 82,5 %

do roku 1874 cena 100,5 plus kupóny: asi +40 % za tři roky (odhad)

Hongkong 1967

51 mrtvých, přes 5 000 zatčených

pozemky „za nízké ceny“ (data chybí)

základ impéria Cheung Kong; ceny nedoloženy

Indonésie 1998

přes 1 000 mrtvých, pád Suharta

dno až v září 1998 (276,14)

v září 1999 547,93, asi dvojnásobek dna (odhad)

Argentina 2001

39 mrtvých, státní bankrot

dluhopisy asi 20 centů

vyrovnání 2016, Elliott 10 až 15násobek po 15 letech

Řecko 2010–12

Marfin, 3 mrtví, nepokoje

index 476 (5. 6. 2012)

+190 % do 3/2014, 440 v 2/2016, kolem 2 000 v létě 2025

Egypt 2011

18 dní povstání, burza zavřená 8 týdnů

EGX30 kolem 5 100 (23. 3. 2011)

−30 % do 12/2011, 10 165 v 11/2016, libra však ztratila přes polovinu hodnoty

Rusko 1918

revoluce a občanská válka

dluhopis 45 až 62 % nominálu

dluhy zrušeny, částečné vyrovnání až v roce 1993

Venezuela 2017

téměř 60 mrtvých při protestech

PDVSA 2022 za 31 centů

sankce 2019, ceny jednotky až kolem 10 centů; osud celé pozice neznámý

Libanon 2019–20

masové protesty, bankrot

eurobond 57 centů (6. 3. 2020)

prodlení od 7. 3. 2020, v červnu 2026 asi 25 centů


Závěry a poučení


1. Kupuješ stát, ne ulici. V Paříži, Hongkongu i Indonésii přežil právní řád, měna a schopnost státu vymáhat pohledávky. V Rusku, Libanonu a u dluhopisů PDVSA se rozbila právě tahle vrstva: režim dluh zrušil, stát nemá peníze, nebo sankce zakázaly obchodování. Cena nebyla nízká jen proto, že byl trh vystrašený, ale proto, že pohledávka přestala být spolehlivě vymahatelná.


2. Krev nebývá dno. Paříž je nejčistší případ, protože úpis proběhl až měsíc po bojích, kdy byl znám vítěz. Jinde to takhle nešlo: v Indonésii přišlo dno indexu až v září 1998, čtyři měsíce po Suhartově pádu, v Řecku se dostal v roce 2016 pod dno z roku 2012, v Egyptě ztratil po znovuotevření burzy dalších 30 % a libanonské dluhopisy z 12 centů spadly na méně než šest.


3. Zisk se platí časem. V Paříži trvalo zhodnocení asi tři roky, Argentina znamenala patnáct let soudů, Libanon je šest let po bankrotu pořád v prodlení a řecký index potřeboval od dna z roku 2012 asi třináct let na zčtyřnásobení.


4. Musí jít prodat, a v čem. Egyptská burza byla zavřená téměř osm týdnů, řecká pět a trh s ruskými dluhopisy se v některých obdobích prakticky zastavil. Egyptská libra ztratila po uvolnění kurzu v listopadu 2016 do konce prosince přes polovinu hodnoty.


5. Slyšíme jen vítěze. Příběhy o Rothschildovi, Li Ka-shingovi a Paulu Singerovi se vyprávějí proto, že skončily dobře. O 1,6 milionu francouzských držitelů ruských dluhopisů se legendy nevyprávějí. A i legendy o vítězích mají mezery: u Rothschilda nevíme, kdo to řekl, u Li Ka-shinga, za kolik koupil.


Rada tedy není špatná, jen neúplná. Přesněji by zněla: kup, když teče krev a zároveň je jisté, že stát, který ti dluží, vyhrál, že zákony platí dál a že vydržíš čekat. To je ovšem podstatně méně chytlavé než původní věta.


Text popisuje historické případy a není investičním doporučením.


Zdroje


 
 
 

Komentáře

Obsah stránek, konzultací, školení a přednášek má výhradně vzdělávací a informativní charakter. Nejde o investiční poradenství ani jinou investiční službu ve smyslu zák. č. 256/2004 Sb., ani o individuální doporučení k nákupu, prodeji či držení konkrétního investičního nástroje. Pro posouzení konkrétní investice se obraťte na osobu s příslušným oprávněním ČNB.

©2021-2026 Pavel Kohout. 

bottom of page