Co kdyby Hieronymus Bosch, Salvator Dalí, René Magritte, Thomas Cole, J.W.M. Turner, Maurice Duchamp, Pablo Picasso a Henri Rousseau dostali zakázku namalovat 11. září 2001, úpadek západní civilizace, opuštěný Manhattan za 7000 let anebo zničení Pražského hradu? Díky umělé inteligenci (přesněji řečeno DALL-E) můžeme odhadnout, jak by jejich díla mohla vypadat. Obrázky, které zde vidíte, jsou výsledkem tohoto experimentu s umělou inteligencí.
Je to umění, nebo ne? To záleží na vaší definici umění. Každopádně pokrok umělé inteligence je nepopiratelný. Je to jedna z nejpřitažlivějších věcí, které se v dnešní době dějí. To, co bylo dříve sci-fi, je nyní skutečností – a je to teprve začátek.
Proč jsem zvolil pro experiment tato katastrofická témata? Především mě zajímalo, jak si umělá inteligence představuje, že by mistři dřívějších epoch zachytili témata moderní doby. Katastrofické scény jsou pak vizuálně přitažlivé. Úkoly jako „namaluj astronauta jedoucího na bílém koni“ nebo „fotorealistický obraz Alberta Einsteina hrajícího šachy s robotem“ mi přijdou banální. (Mimochodem: DALL-E neumí namalovat Einsteina. Obecně je dost slabý na portréty a lidské postavy. Akty má od svých prudérních autorů původem z Indie, Číny a USA přísně zakázané; škoda.) Zadání „Vladimir Putin před norimberským tribunálem“ rovněž odmítá, nicméně „Zkázu Kremlu“ namaluje bez námitek.
Zajímalo mě, jak si DALL-E poradí s osobitým stylem jednotlivých autorů. Zvládl to různě. Velmi dobře mu jde styl „Thomas Cole, olejomalba“. Cole byl americký romantický krajinář první poloviny 19. století. Doporučuji zejména jeho cyklus Vývoj impéria, který byl ostatně i inspirací pro můj experiment.
Cole simulovaný umělou inteligencí má velmi podobný autorský rukopis jako jeho živý vzor: tahy štětcem, barvy, šerosvit, to vše umělá inteligence umí dosti zdařile vystihnout. Kde už přestává stačit: kdekoli je zapotřebí vymalovat drobné detaily. Obecně DALL-E umí lépe napodobit impresionisty, expresionisty nebo Turnera než třeba Hieronyma Bosche anebo svého téměř jmenovce Dalího. Umělý Bosch nebo Dalí sice na dálku působí autenticky, avšak při bližším zkoumání je patrné, že detaily nejsou prokreslené: namísto nich je tam jen jakýsi chaos.
Překvapivě dobře dopadl pokus napodobit belgického surrealistu René Magritta. Vygenerované obrazy působí opravdu magrittovsky: barvy, kompozice, ale i celkový dojem vypadá velmi přesvědčivě. Vidět některé z nich na plátně v galerii, dost možná byste věřili, že je to pravý Magritte.
Konec západní civilizace, styl René Magritte, olejomalba
Naopak úplným fiaskem dopadl požadavek, aby DALL-E ztvárnil pád Světového obchodního centra ve stylu Josefa Lady. Patrně jeho neuronová síť nebyla trénována na obrazech Josefa Lady, takže výsledek sice není úplně špatný, ale Lada to není. (Ale aspoň se ukázalo, že systém je schopen improvizace, pokud si se zadáním neví rady.)
Pokud jde o techniku, barvy a styl, umělá inteligence již umí hodně a to je teprve začátek. Za deset let ode dneška zajisté dokáže přesvědčivě napodobit Bosche, Dalího a snad i Josefa Ladu. Možná dříve. Ale už slyším tu nezbytnou námitku: vždyť je to jenom stroj, ty obrazy nemají duši, protože počítač přece žádnou duši mít nemůže.
Dovolím si trochu oponovat.
V první řadě, my lidé máme sklony se trochu přeceňovat. Lidský mozek má průměrně 86 miliard neuronových buněk. Systém DALL-E asi 3,5 miliard umělých neuronů. Mozková kapacita je ovšem ze značné části nevyužitá, z další části musí obsluhovat základní životní funkce, dále chůzi, rovnováhu, řeč, instinkty, atd. Komunikace mezi biologickými neurony je navíc pomalejší. Proč by nakonec umělá inteligence nemohla mít duši? Víme, jak duše vzniká a co to vlastně je?
Řekněme si narovinu, že nikoli. Nanejvýše to tak nějak cítíme.
Další námitka: počítač nemá vědomí, nemůže tedy do obrazu vložit žádnou myšlenku, žádný symbol nebo poselství. Vše je to jen hra s čísly, která je možná zábavná, avšak zcela povrchní a umělecky bezcenná.
Protiargument: kolik existuje uznávaných uměleckých děl, jejichž interpretací si nejsme jisti? Začněme Hieronymem Boschem. Jeho obrazy jsou plné symbolů, které prý byly srozumitelné jeho současníkům, avšak nyní jsou hádankou. Nevíme však, zda skutečně byly kdysi srozumitelné a ani si nemůžeme být jisti, zda jde skutečně vždy o symboly, či o pouhé vizuální hříčky. Přesto nikdo nepochybuje, že jde o velké umění.
Anebo tak slavné plátno zásadního významu, jakým je Snídaně v trávě. Možná šlo jen o drobnou provokaci s nahou modelkou ve společnosti oblečených pánů, ale existuje i názor, že se jednalo o buřičský a kacířský obraz zesměšňující tradiční církevní ikonografii. Jak to bylo doopravdy se už nikdy nedozvíme. A co Van Goghovy Slunečnice: skrývají nějaké hluboké poselství, anebo jde o umění čistě dekorativního rázu?
Pak je tu portrét manželů Andrewsových od Thomase Gainsborougha. Můžeme jej vnímat jako portrét dvojice mladých sebevědomých lidí z vyšších vrstev chlubících se svými pozemky. Je zde ale i možnost, že autor nenápadně sděluje svému příteli Andrewsovi znepokojivou zprávu: „Pozor, kamaráde, vzal sis za ženu zlatokopku!“ (Postava paní Andrewsové není dokončena. Na jejím klíně je holé plátno; údajně měla podle záměru malíře držet uloveného bažanta připraveného k oškubání. Pokud tomu tak skutečně mělo být, není divu, že takovýto symbol se paní Adrewsové nezamlouval.)
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál a zjistit, že u mnoha slavných obrazů nevíme, co jimi autor chtěl říci a třeba si to jen domýšlíme. Vkládáme významy tam, kde žádné nebyly. Zároveň mnohdy nevnímáme jinotaje a alegorie, které dobovému divákovi byly zcela zřejmé.
Ze všech výsledků experimentu na mě nejvíce zapůsobil tento. V daném případě nebyl zadán styl autora. DALL-E rozhodl o kompozici, technice, barevnosti i symbolice zcela sám.
Pád západní civilizace, autor DALL-E
Pokud je cílem dobrého umění přivést diváka k zamyšlení, v tomto případě se to podařilo.
Upozornění: Články ekonomického a finančního charakteru budou nadále publikovány na webu Algorithmic SICAV.