Číslo dne: 3 040 franků – tolik stála akcie pařížské banky pětadvacet dní před jejím koncem
Pátého ledna 1882 stála akcie pařížské banky Union Générale 3 040 franků. Třicátého ledna, v den, kdy banka zavřela, za ni dávali 500 franků. Za pětadvacet dní z její ceny zbyla zhruba šestina.
Za tím číslem stojí román. Émile Zola vydal v roce 1891 knihu Peníze, osmnáctý svazek cyklu Rougon-Macquartové; na pokračování vycházela od listopadu 1890 v listu Gil Blas. Spekulant Aristide Saccard v ní zakládá Banque Universelle, vyžene cenu její akcie vzhůru a nakonec banku potopí. Téma si Zola vzal z krachu Union Générale.
Daumierova litografie z roku 1858 zachycuje příchod na pařížskou burzu v den růstu: tři muži v cylindrech, prostřední s lístkem v ruce, všichni spěchají stejným směrem. Vznikla čtyřiadvacet let před lednem 1882.
Skutečnost byla přímočařejší než román. Banku založil v roce 1878 inženýr Paul Eugène Bontoux, bývalý zaměstnanec Rothschildů. Kapitál zvyšovala z 25 milionů franků na 50 milionů v roce 1879, na 100 milionů v roce 1881 a na leden 1882 chystala 150 milionů. Poslední emisi za 50 milionů se nepodařilo prodat celou: ze 100 000 akcií si jich banka 31 389 nechala a obchodovala s vlastními papíry. Čtvrtletní zprávu za září 1881 zfalšovala a vykázala zisk 34 milionů franků, který neexistoval. Bontoux dostal pět let vězení za podvod a během odvolání z Francie uprchl.
Co z toho neplyne
Z pádu jedné akcie neplyne pád celého trhu. Pařížský akciový index klesl od prosince 1881 do konce ledna 1882 o 7,3 procenta. To byl teprve jedenáctý nejhorší měsíční propad od roku 1800; březen 1848 přinesl 48,4 procenta a burza ho přečkala. Přesto právě leden 1882 pařížskou burzu málem zavřel. Makléři tam ručili jeden za druhého ze společného fondu, a ten nestačil: hned první den lednového vypořádání požádalo o pomoc čtrnáct makléřů a dohromady si vyžádali 66,8 milionu franků. Zachránila je nouzová půjčka od Francouzské banky a dalších 18 milionů od Rothschildů. Škoda tedy nebyla úměrná pohybu indexu, ale tomu, kolik bylo v systému vypůjčených peněz.
Neplyne z toho ani Bontouxovo vysvětlení. Po krachu tvrdil, že ho položilo spiknutí židovské finance a zednářů ve vládě. Historici se shodují, že žádné spiknutí nebylo a že banku zlomila její vlastní zadlužená pozice. Zolův román s tímto výkladem pracuje a přispěl k jeho rozšíření.
Pro dlouhodobého investora z toho plyne jedno rozlišení. Cena akcie a hodnota podniku nejsou totéž a mezi nimi může stát kupec, který platí vypůjčenými penězi. Union Générale šla z 500 franků v roce 1879 na víc než 3 000 na vrcholu a část té ceny držela banka sama tím, že své akcie nakupovala. Jakmile nakupovat přestala, neměla se cena o co opřít. Zola na tom postavil román. V účetní závěrce to bývá poznámka pod čarou.
Zdroje: Eugene N. White, The Crash of 1882, Counterparty Risk, and the Bailout of the Paris Bourse, NBER Working Paper 12933, únor 2007 – nber.org/papers/w12933 (ceny akcií, kapitál, index, půjčky, rozsudek). Émile Zola: Peníze (L'Argent), 1891. Honoré Daumier: Příchod na burzu v den růstu (1858), Metropolitní muzeum umění, New York, volné dílo – metmuseum.org/art/collection/search/679413. Údaje o ceně akcie se v pramenech rozcházejí; text se drží Whiteových čísel. Stav k 1. listopadu 2026.
Komentáře