Aukce frekvencí kolem roku 2000: státy inkasovaly, operátoři těžce zaplatili

Pavel Kohout

před 6 hodinami

Minut čtení: 5

Na jaře a v létě 2000, na vrcholu technologické euforie a během počínajícího propadu trhů, získaly evropské vlády rekordní částky za licence k využívání rádiového spektra pro mobilní sítě třetí generace (UMTS). Pro část operátorů to byla jedna z příčin dlouhých finančních potíží, ale zdaleka ne jediná.

Rekordy i propadáky

Britská aukce, která běžela od března do 27. dubna 2000, vynesla 22,5 mld. liber, což odpovídalo 2,4 % britského HDP. Německá aukce v srpnu přinesla 50,8 mld. eur, tedy 2,5 % HDP. V jiných zemích byly výnosy výrazně nižší: Nizozemsko vybralo 0,6 % HDP, Itálie zklamala a Švýcarsko skončilo s 19 eury na obyvatele, přestože analytici po britské aukci odhadovali až 1 000 eur.

Paul Klemperer z Oxfordu upozornil, že hodnota licencí na obyvatele byla v jednotlivých zemích zhruba podobná, výnosy se ale lišily přibližně 33krát. Rozdíly podle něj významně ovlivnila pravidla aukcí, intenzita soutěže a pořadí jejich konání; svou roli hrálo i postupné ochlazování očekávání. Nízký výnos navíc neznamená zcela špatný výsledek pro trh: ve Švýcarsku stát vybral málo, ale na trh vstoupil nový operátor, Team3G.

Proč se operátoři dostali do potíží

Licence byly jen jednou ze zátěží. Operátoři je často financovali dluhem, k tomu musela přijít výstavba sítí a mnozí se zadlužovali i dalšími akvizicemi. Vysoké zadlužení pak mohlo omezovat financování i projektů, které by samy o sobě byly výnosné. Podle studie Jasona Whalleyho z roku 2002, která cituje Economist z května 2001, tvořily poplatky za licence v jednu chvíli asi třetinu celkového dluhu BT a KPN a téměř celý dluh Telefóniky. Poměr ale ještě nedokládá, jaká část dluhu skutečně vznikla financováním licencí.

BT měla k 31. březnu 2001 čistý dluh 27,9 mld. liber. V květnu 2001 oznámila emisi akcií za 5,9 mld. liber, která skončila v červnu, a 19. listopadu 2001 odštěpila mobilní divizi mmO2. Do března 2002 dluh klesl na 13,7 mld. liber. Šéf BT Peter Bonfield v únoru 2001 zpětně odhadl, že firma za licence zaplatila asi o 10 mld. liber víc, než měla; jde o jeho hodnocení, nikoli o objektivní výpočet přeplatku.

Deutsche Telekom vykázala za rok 2002 čistou ztrátu 24,6 mld. eur a čistý dluh 61,1 mld. eur. Největší část ztráty vznikla ve třetím čtvrtletí a podle agentury AP ji nafoukly jednorázové odpisy, mimo jiné licencí UMTS. Odpis účetní hodnoty ale není totéž co hotovost vydaná za licence. France Télécom měla v roce 2002 ztrátu 20,7 mld. eur při čistém dluhu 68,0 mld. eur, přičemž nejvyšší odpisy se týkaly akvizic, například německé MobilCom (7,3 mld. eur) a Equantu (4,4 mld. eur).

Proč klesly akcie

Akcie Deutsche Telekom dosáhla v prvním čtvrtletí 2000 maxima 103,5 eura. Koncem března stála 84 eur, koncem června 59,8 eura a 29. září 2000 jen 39 eur. Pokles tedy začal už před německou aukcí. Akcie BT stála v den oznámení emise, 10. května 2001, 568,5 pence a po jejím dokončení 19. června 435,5 pence, což už zahrnuje ředění novými akciemi. KPN oznámila 21. listopadu 2001 akciovou emisi za 5 mld. eur a její akcie podle The Register klesly o 17 %. V červenci 2002 rezignoval šéf Deutsche Telekom Ron Sommer po tlaku dozorčí rady kvůli ztrátám, dluhu a propadu kurzu.

Od ledna 2000 do dna ztratila Deutsche Telekom 88 %, France Télécom 95 %, BT 81 % a Vodafone 76 %. Dno přišlo u tří z nich v září 2002, u BT v březnu 2003. Do listopadu 2004 se akcie vzpamatovaly jen částečně: Deutsche Telekom stála 23 % úrovně z ledna 2000, France Télécom 18 %, BT 24 % a Vodafone 42 %. Ceny jsou upravené o splity a mohou se lišit od dobových kotací.

Za všechno nemohly aukce

Telekomunikační akcie klesaly společně s celým technologickým trhem. Klemperer upozorňoval, že licence za zhruba 100 mld. dolarů nemohou samy vysvětlit pokles tržní kapitalizace sektoru o asi 700 mld. dolarů za dva roky. Nejde ovšem o kauzální rozklad: vysoké zadlužení mělo další následky a část propadu souvisela s jinými investicemi a přeceněním očekávání.

Aukce UMTS přinesly některým evropským vládám mimořádné příjmy a části operátorů výrazně zatížily rozvahy. Následnou krizi však nelze vysvětlit jen cenou licencí: přispěly k ní také nákladné akvizice, přehnaná očekávání budoucích výnosů a propad technologických trhů. Příběh ukazuje riziko spojení vysoké pořizovací ceny, nejistých budoucích příjmů a dluhového financování.

Samotný pozdější neúspěch ovšem ještě nedokazuje, že každý vítěz aukce podlehl prokletí vítěze, tedy tomu, že při nejisté hodnotě předmětu vyhrává ten, kdo ji nejvíc přecení.

Závěr

Dnešní investiční závod v umělé inteligenci připomíná rok 2000 především obavou firem, že si nemohou dovolit zůstat pozadu. Microsoft, Alphabet, Amazon a Meta podle jarních plánů počítaly pro rok 2026 s kapitálovými výdaji kolem 700 mld. dolarů, z velké části na rozšiřování cloudové a AI infrastruktury.

Rozdíly jsou však podstatné: tyto firmy mají silné zavedené zdroje příjmů a AI už vytváří skutečné tržby. Microsoft v dubnu oznámil, že jeho AI byznys překročil anualizované tempo tržeb 37 mld. dolarů. To ovšem ještě nepotvrzuje návratnost dnešních investic. Část výpočetního vybavení rychle zastarává a jeho obnova bude vyžadovat další kapitál. Zkušenost z telekomunikací připomíná, že technologie může uspět a poptávka výrazně vzrůst, přestože někteří investoři prodělají.

Rozhodující bude, zda budoucí peněžní příjmy ospravedlní pořizovací cenu, provoz, obnovu infrastruktury i náklady financování. Analogie není předpověď; upozorňuje na riziko záměny technického pokroku a investiční návratnosti.