Francie: padesát let bez vyrovnaného rozpočtu

Veřejný dluh Francie dosáhl na konci druhého čtvrtletí 2026 hodnoty 119,0 % HDP. Za rok 2025 činily veřejné výdaje 57,3 % HDP a deficit 5,1 %. Takhle tomu nebylo vždycky. Čtyři grafy ukazují, kde se cesta zlomila.

Graf 1: Dluh vzrostl z přibližně 22 % HDP (1978) na 116 % a největší skoky nastaly v krizích (1993, 2009, 2020).

Poslední vyrovnaný rozpočet: 1974

Do poloviny sedmdesátých let žila Francie přiměřeně možnostem – a prosperovala. Veřejné výdaje činily kolem 41 % HDP a rozpočet byl téměř vyrovnaný. Veřejný dluh se pohyboval kolem 15 až 17 % HDP. Poslední přebytek zaznamenala Francie v roce 1974. První ropný šok a recese pak zvedly výdaje během jediného roku z 41 na 46 % HDP. Od té doby nebyl francouzský rozpočet už ani jednou v plusu.

Graf 2: Výdaje (oranžově) utekly příjmům (šedě) a mezera se od sedmdesátých let nikdy nezavřela.

1981: Mitterrand a velký skok výdajů

Nástup Françoise Mitterranda v roce 1981 přinesl pátý týden dovolené, 39hodinový pracovní týden, vyšší minimální mzdu, znárodnění a odchod do důchodu v 60 letech. Veřejné výdaje podle dnešní řady INSEE v bázi 2020 vzrostly z 48,0 % HDP v roce 1980 na 54,2 % v roce 1985, dluh z 21,3 % na 31,9 %. Francouzský frank byl v rámci Evropského měnového systému třikrát výrazně devalvován – v říjnu 1981, červnu 1982 a březnu 1983. V březnu 1983 vláda přešla k výrazně restriktivnější hospodářské politice, později označované jako tournant de la rigueur. Výdaje se už na dřívější úroveň nevrátily: od roku 1981 nespadly pod 50 % HDP.

Devadesátá léta: recese a Maastricht

Recese let 1992–93 vyhnala deficit na 6,4 % HDP a dluh vzrostl z 37,8 % HDP v roce 1991 na 62,0 % v roce 1997, právě když Francie plnila podmínky pro vstup do „elitního klubu“, tedy do eurozóny. Krátké zlepšení přišlo na přelomu tisíciletí: v roce 2001 činil dluh 59,3 % HDP a deficit 1,4 %. Dluh byl tehdy naposledy pod maastrichtskou hranicí 60 %.

2009 a 2020: dvě krize, dva schody

Finanční krize zvedla dluh z 69,8 % HDP v roce 2008 na 84,1 % v roce 2009 a deficit na 7,4 %. Do roku 2019 vyšplhal dluh na 98,2 %. Pak přišel covid a politika „cokoli to bude stát“: výdaje vzrostly na 61,7 % HDP, deficit na 8,9 % a dluh na 114,9 %. Po obou krizích se výdaje částečně vrátily zpět, dluh ale ne. Poměr dluhu k HDP od roku 2020 nespadl pod 109 %.

Graf 3: Saldo hospodaření. Po roce 1974 nenásleduje jediný přebytek – více než padesát let deficitů v řadě.

Demografie: pyramida se obrací

V roce 1970 bylo třetině Francouzů méně než 20 let a jen 13 % bylo starších 65 let. Dnes je podle INSEE osob nad 65 let přibližně 22 %, tedy skoro stejně jako lidí do 20 let. V roce 2025 poprvé od druhé světové války převýšil počet zemřelých počet narozených. Konečné údaje INSEE uvádějí 646 818 úmrtí a 643 905 narozených; plodnost klesla na 1,56 dítěte na ženu. Silné ročníky narozené po válce, na pyramidě dobře viditelné, odcházejí do důchodu. Zároveň největší část veřejných výdajů tvoří sociální dávky, především důchody a zdravotnictví.

Graf 4: Věková pyramida – 2025 (modře) proti obrysu z roku 1970 (oranžově). Základna se zúžila, vrchol se rozšířil.

Kde je Francie dnes

V roce 2025 činily výdaje 57,3 % HDP a příjmy 52,2 %. Deficit dosáhl 5,1 % HDP a maastrichtský dluh na konci roku 115,7 % HDP (3 460,1 miliardy eur). Na konci druhého čtvrtletí 2026 už dluh činil 3 595,5 miliardy eur, tedy 119,0 % HDP. Vládní návrh rozpočtu pro rok 2027 počítá s deficitem 5,4 % HDP v roce 2026 a 5,0 % v roce 2027; dluh má podle této trajektorie vzrůst na 119,3 % a 121,7 % HDP. Fitch 28. srpna 2026 ponechala Francii rating A+ se stabilním výhledem.

Mezera mezi výdaji a příjmy zůstává kolem pěti procent HDP. Současně rostou úrokové náklady: vláda pro rok 2027 počítá s úrokovou zátěží 91,2 miliardy eur oproti 79,2 miliardy v roce 2026.

Co může následovat

Nejpravděpodobnější problém francouzských veřejných financí není náhlá platební neschopnost – to ECB zřejmě nepřipustí –, ale pomalé zužování fiskálního prostoru, vleklá stagnace a strukturální paralýza. Při dluhu kolem 120 % HDP a rostoucích sazbách se stále větší část rozpočtu přesouvá k obsluze dluhu.

Haut Conseil des finances publiques (obdoba české Národní rozpočtové rady) upozorňuje, že i při plánované konsolidaci má dluh v roce 2027 dále růst a že návrat deficitu pod 3 % HDP do roku 2029 by vyžadoval snížení deficitu zhruba o jeden procentní bod HDP ročně v letech 2028 a 2029. Pokud se takový zásah nepodaří politicky prosadit (můžete hádat, zdali se podaří) nebo bude hospodářský růst slabší, může poměr dluhu k HDP dál pozvolna stoupat. Stabilizace bude vyžadovat kombinaci trvalejšího zlepšení primárního salda a vyššího nominálního růstu; demografické stárnutí přitom bude tlak na důchody a zdravotnictví spíše zesilovat než tlumit.

Příště si řekneme o tom, jak by mohl vypadat řecký scénář pro Francii.