Číslo dne: 11,35 eura – tolik ročně vynáší dluhopis vydaný v roce 1648
Jedenáct eur a třicet pět centů ročně. Tolik dostává Yaleova univerzita z dluhopisu, který v roce 1648 vydala nizozemská vodohospodářská správa Hoogheemraadschap van de Lekdijk Bovendams. Letos je té listině 378 let a úrok se z ní stále platí.
Jde o takzvaný věčný dluhopis. Nemá splatnost a jistina se nikdy nevrací. Dlužník slibuje jedinou věc: platit úrok, dokud bude existovat. Správa si v roce 1648 půjčila 1000 karolínských zlatých na opravu hrází na řece Lek u vesnice Honswijk. Úrok činil pět procent, tedy 50 zlatých ročně. Pro vodní správy dávala taková půjčka smysl. Hráze se neopravují jednou za čas, ale pořád, a trvalému výdaji odpovídal trvalý závazek. Riziko bylo přitom velmi konkrétní. Tři roky po vydání dluhopisu, 5. března 1651, se u Amsterdamu protrhla hráz svatého Antonína.
Listina je napsaná na kozí kůži a výplaty úroku se zapisovaly přímo na ni. Záznamy pokračují od roku 1648 do roku 1943. Pak už na kůži nezbylo místo a pokračuje se na přiloženém papíru.
Dnešní částka vznikla ze dvou úprav. Sazba byla v průběhu staletí snížena na polovinu, tedy na 2,5 procenta. A zlatý nahradilo euro pevným přepočtem 2,20371 zlatého za euro. Z tisíce zlatých se tak stalo 453,78 eura a 2,5 procenta z této částky dává 11,35 eura.
Yale koupil listinu v dražbě v roce 2003 za 24 000 eur. Při dnešním úroku by se nákup zaplatil přibližně za dva tisíce let. Nešlo o investici, ale o sbírkový kus. Podobné papíry drží i burzy. Newyorská má dluhopis stejné vodní správy z roku 1624, amsterdamská z let 1638 a 1765. Úrok z nich byl vyplacen 19. září 2024. Dluh dnes splácí Hoogheemraadschap De Stichtse Rijnlanden, nástupce původní správy.
Co z toho neplyne
Neplyne z toho, že věčný dluhopis je dobrá investice. Platba je pevná v penězích, ne v kupní síle. Za 378 let se nominální částka nezvýšila ani jednou. Naopak klesla o polovinu, když dlužník snížil sazbu. Proti inflaci tento papír nechránil nikdy.
Neplyne z toho ani, že výplaty chodily samy od sebe. Yale si v roce 2015 vyzvedl úrok za dvanáct let zpětně. Věřitel si o své peníze musel přijít říct.
A především z toho neplyne nic o tom, jak dopadly ostatní podobné půjčky. Dluhopisů z nizozemského zlatého věku, ze kterých se dodnes platí úrok, je známo asi pět. Dochovali se vítězové. Papíry, u kterých dlužník zanikl nebo závazek zapřel, nikdo neuchoval a nikdo o nich nepíše.
Pro českého investora z toho plyne spíš věcná připomínka. Délka smlouvy sama o sobě nevypovídá nic o výnosu. Pevně stanovená částka vypadá na krátkém úseku solidně a na dlouhém se mění v symbolickou položku. A příběhy, které se dochovají, jsou vybrané právě tím, že přežily. Pod nimi leží mlčící většina, o které se nevypráví.
Zdroje: Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale (https://beinecke.library.yale.edu/article/infinity-has-price); IsGeschiedenis (https://isgeschiedenis.nl/nieuws/de-langstlopende-obligatielening-in-de-geschiedenis); VRT NWS, 19. 9. 2024 (https://www.vrt.be/vrtnws/nl/2024/09/19/waterschap-betaalt-rente-uit-op-eeuwenoude-obligatie/); CNBC, 18. 9. 2015 (https://www.cnbc.com/2015/09/18/yale-gets-interest-from-1648-dutch-bond-report.html); přepočet zlatého na euro ECB (https://www.ecb.europa.eu/euro/intro/html/index.en.html). Obrázek: Metropolitan Museum of Art (https://www.metmuseum.org/art/collection/search/371401). Stav k 3. říjnu 2026.
Komentáře