Číslo dne: 400 franků – tolik dostal Van Gogh za jediný obraz, který za života prokazatelně prodal
Čtyři sta franků zaplatila belgická malířka a sběratelka Anna Bochová za obraz Červená vinice. Koupila ho na výroční výstavě bruselského sdružení Les XX v roce 1890, několik měsíců před malířovou smrtí. Je to jediný prodej obrazu Vincenta van Gogha za jeho života, o kterém historici umění nemají pochybnosti.
Les XX bylo bruselské sdružení moderních malířů a Van Gogha na svou výroční výstavu pozvalo samo, v únoru 1890. Neznámý tedy nebyl, alespoň mezi malíři. Bochová ke sdružení patřila také. Kupovala od kolegy, ne od objevené hvězdy. Obraz sám je výjev ze sklizně u Arles, namalovaný v listopadu 1888. Van Gogh zemřel 29. července 1890, několik měsíců po prodeji.
Kolik to bylo peněz? Čtyři sta franků odpovídalo tehdejším šestnácti britským librám. Domácí srovnání je výmluvnější. Za Žlutý dům v Arles platil Van Gogh patnáct franků měsíčně. Jeden prodaný obraz tedy vydal na víc než dva roky nájmu. Potíž nebyla v ceně jednoho obrazu, ale v počtu prodaných obrazů. Van Gogh maloval něco přes deset let a zvládl za tu dobu asi 2 100 prací, z toho kolem 860 olejomaleb. Prokazatelný prodej je jeden. Živil ho bratr Theo, obchodník s obrazy.
Osudy obrazu pak byly pestřejší než jeho cena. Z Belgie se dostal do Ruska a odtud už se nevrátil. Bochová si Červenou vinici nechala do roku 1907. V roce 1909 ji koupil moskevský sběratel Ivan Morozov. Po ruské revoluci byla Morozovova sbírka znárodněna. Obraz dnes patří Puškinovu muzeu v Moskvě.
Co z toho neplyne
Z těch čtyř set franků se nedá spočítat výnos, i když se to nabízí. Řada cen chybí. Kolik Bochová v roce 1907 dostala a kolik o dva roky později zaplatil Morozov, použité zdroje neuvádějí. A hlavně: Morozov o obraz přišel bez náhrady. Vlastník, který obraz držel nejdéle, na něm nevydělal nic. Od té doby je obraz v muzeu a tržní cenu nemá žádnou.
Neplyne z toho ani to, že trh Van Gogha přehlédl a že stačí hledat podobnou příležitost dnes. Jména malířů, kteří tehdy prodávali za srovnatelné sumy a dnes je nikdo nezná, se do podobných výpočtů nedostanou. Vybírá se z vítězů.
A neplyne z toho nic o tom, co mělo nebo nemělo být. Cena, za kterou někdo v roce 1890 prodával, byla tehdejší cenou. Pozdější sláva ji nečiní nespravedlivou, jen jinou.
Nakonec zbývá poznatek, který platí i mimo trh s uměním. Cena jednoho unikátu neříká nic o výnosu celé kategorie. U sběratelských předmětů se k tomu přidávají tři věci, se kterými u akcií a dluhopisů obvykle nepočítáme: držba na desítky let, žádný průběžný příjem a možnost přijít o majetek jinak než poklesem ceny. Morozovova sbírka nezlevnila. Změnila majitele rozhodnutím státu. Kdo kupuje obraz, kupuje obraz. Portfolio se staví jinde.
Zdroje: The Art Newspaper, Martin Bailey, „How did the only painting sold by Van Gogh in his lifetime end up in Russia?“, 15. 8. 2025 (400 franků, 16 librám, držba Anny Bochové do roku 1907); Wikipedia, The Red Vineyard (prodej Anně Bochové 1890, nákup Ivanem Morozovem 1909, znárodnění, Puškinovo muzeum, vznik obrazu v listopadu 1888); Wikipedia, Vincent van Gogh (pozvání Les XX v únoru 1890, nájem Žlutého domu 15 franků měsíčně, asi 2 100 prací a kolem 860 olejomaleb, datum úmrtí). Reprodukce: Metropolitan Museum of Art, Self-Portrait with a Straw Hat, inv. 67.187.70a, metmuseum.org/art/collection/search/436532 — muzeum ji vede jako volné dílo (Open Access), autor zemřel v roce 1890. Zpracováno 11. října 2026.
Komentáře