Číslo dne: 520 000 guldenů – tolik stál falešný Vermeer
Za 520 000 guldenů koupilo v prosinci 1937 rotterdamské Museum Boymans obraz Večeře v Emauzích, považovaný tehdy za dosud neznámého Vermeera. Smlouva byla podepsána 24. prosince 1937. Obraz vznikl téhož roku. Namaloval ho Han van Meegeren, holandský malíř, kterému bylo tehdy osmačtyřicet let.
Večeře v Emauzích je olej na plátně o rozměrech 118 × 130,5 centimetru. Dnes visí v rotterdamském Museum Boijmans Van Beuningen a v katalogu sbírky je vedena jako dílo Van Meegerena. Padělatel nemíchal pigmenty s olejem, ale se syntetickou pryskyřicí bakelitem, a plátno pak zapekl. Použil staré plátno ze sedmnáctého století, z něhož původní malbu obrousil pemzou a vodou tak, aby zůstaly staré praskliny.
Cenu určil posudek. V září 1937 napsal historik umění Abraham Bredius expertizu na zadní stranu fotografie obrazu a v dopise odhadl hodnotu nejméně na 300 000 guldenů. V listopadovém čísle britského časopisu The Burlington Magazine pak obraz zveřejnil pod titulkem „A New Vermeer“. Bredius platil za přední autoritu na holandskou malbu. Když se v prosinci platilo 520 000 guldenů, přispěl spolek Vereniging Rembrandt padesáti tisíci guldeny a sám Bredius dvanácti tisíci. Znalec, který dílo potvrdil, do něj vložil i vlastní peníze.
Pro srovnání: pravý Vermeer, Mladá žena se džbánem vody z doby kolem roku 1662 v newyorském Metropolitním muzeu, měří 45,7 × 40,6 centimetru. Van Meegerenův obraz má zhruba osmkrát větší plochu a je to náboženská scéna. Rozdíl v rozměru ani v námětu nákup nezastavil.
K odhalení nevedla laboratoř, ale válka. Na jaře 1945 dovedla vyšetřovatele k Van Meegerenovi stopa po obrazu Kristus a cizoložnice, který získal Hermann Göring. Dvanáctého června 1945 malíř přiznal, že ten obraz namaloval sám. Proces začal 29. října 1947, padělatel dostal rok vězení a zhruba za měsíc zemřel. Teprve pozdější rozbory barev našly pigmenty, které se začaly používat až v devatenáctém století.
Co z toho neplyne
Z této historie neplyne, že dnešní trh s uměním je proti něčemu podobnému chráněn, ani že by chemický rozbor v roce 1937 padělek odhalil. Neplyne z ní ani zlý úmysl na straně znalce. Bredius do obrazu vložil vlastní peníze, takže svému posudku zřejmě věřil. A především: částka 520 000 guldenů neříká nic o tom, co obraz je. Říká jen, kolik za něj někdo zaplatil.
Pro dlouhodobého investora zbývá jedna věc. Potvrzení od autority není totéž co ověření. Bredius napsal posudek na zadní stranu fotografie a jeho jméno pak ostatním nahradilo zkoumání. Stejný mechanismus se dá najít u hodnocení tuzemského korporátního dluhopisu, u znaleckého posudku na nemovitost i u ocenění, které si fond spočítá sám. Rozhodující není, jak zvučné jméno pod posudkem stojí, ale co se z posudku dá ověřit nezávisle.
Zdroje: Museum Boijmans Van Beuningen, katalogový záznam De Emmausgangers (Han van Meegeren, 1937); CODART, New facts on forged Vermeer painting; J. van der Meer Mohr, studie Bredius en zijn Emmausgangers van Vermeer; Essential Vermeer, Han van Meegeren's Fake Vermeers; The Metropolitan Museum of Art, Johannes Vermeer, Young Woman with a Water Pitcher, inv. č. 89.15.21. Ceny platí k prosinci 1937. Zpracováno 8. listopadu 2026.
Komentáře