Má smysl vstupovat do eurozóny?

Metodika

Počítá se s dlouhodobým ratingem dluhu v cizí měně od S&P, Moody's a Fitch, vždy ke konci roku (rok 2026 k 7. 11.). Ratingové stupně jsou převedeny na číselnou škálu od 1 (selektivní default) do 22 (AAA); stupně Moody's jsou přiřazeny jedna ku jedné (Aaa = AAA, Aa1 = AA+ atd.). Rating země je aritmetický průměr agentur, které ji v daném roce hodnotí; průměr eurozóny je prostý průměr států, nikoli vážený HDP nebo objemem dluhu.

Eurozóna je zobrazena dvakrát. Černá čára zahrnuje členy v daném roce (Řecko od 2001, Slovinsko 2007, Kypr a Malta 2008, Slovensko 2009, Estonsko 2011, Lotyšsko 2014, Litva 2015, Chorvatsko 2023, Bulharsko 2026), čárkovaná čára drží fixních původních 12 států a vylučuje vliv rozšiřování.

Čísla je třeba číst s několika výhradami. Rating je skokový údaj, takže stav k 31. 12. skrývá pohyby uvnitř roku a ignoruje výhledy (outlooky). Číselná škála předpokládá stejné vzdálenosti mezi stupni, přitom pravděpodobnost selhání mezi stupni roste nelineárně. Estonsko má od roku 2025 jen dvě agentury, protože S&P rating stáhl. U agentury Fitch pro Řecko a u několika mezistupňů (Kypr, Belgie, Itálie) jde o částečnou rekonstrukci z dostupných historií a tisku; dopad na průměr je řádově setiny bodu.

Ekonomický komentář

Příběh má tři dějství. V letech 2000–2007 držela eurozóna průměr kolem AA+ až AAA, zatímco Česko dohánělo z úrovně A- na A+. To odpovídá konvergenci nové členské země EU: ratingy rostly s fiskální stabilizací a vstupem do unie.

Dluhová krize 2008–2013 průměr eurozóny srazila z 21 bodů na 16,5, tedy z úrovně AA+ zhruba k A-. Nejostřejší byl Moody's (v roce 2013 průměr 15,9). Česko v téže době rating zlepšovalo (S&P AA- v roce 2011) a od roku 2011 je hodnoceno lépe než průměr eurozóny. Nejde o kompoziční efekt rozšiřování: stejný obrat ukazuje i fixní dvanáctka. Vysvětlením je kombinace nízkého zadlužení (Česko mělo veřejný dluh kolem 40 % HDP) a vlastní měny. Členové eurozóny nemají fakticky vlastní měnu, proto trhy a agentury penalizovaly slabé státy tvrději, než by odpovídalo samotné výši dluhu.

Od roku 2013 se eurozóna pomalu zlepšuje (periferie jako Španělsko, Portugalsko, Irsko a Řecko postupně konvergují nahoru), kdežto Česko od roku 2019 stagnuje na 19 bodech (AA-/Aa3). Rozdíl se proto zmenšil: původní dvanáctka je s 18,9 bodu na dosah Česka, přestože rating dluhu ČR se od roku 2019 nezměnil. V posledních dvou letech se přitom obraz mění zevnitř. Jádro eurozóny slábne (Francie, Belgie, Rakousko a Finsko v letech 2025–26 oslabily), zatímco tradičně slabší státy pokračují v růstu. Vstup Bulharska v roce 2026 (průměr 15) průměr navíc mechanicky stlačil.

Průměr zakrývá velkou rozptýlenost. V roce 2026 jsou Německo, Nizozemsko a Lucembursko na plném AAA, Řecko a Itálie na úrovni BBB. Šest členských států je hodnoceno lépe než Česko, patnáct hůře.

Připomeňme, že rating nevyjadřuje růstový potenciál, ale schopnost a ochotu dluh splácet, a bývá opožděný a procyklický. Pro porovnání zemí je proto vhodné číst ho společně s tržními výnosy dluhopisů.